Reportáž

Chceme, aby lidé poznali, že nejsme špatní

Ilustrační foto
Autor: Dreamstime

Do dveří uprchlického tábora ve Zbýšově u Brna vchází asi šedesátiletá žena. "Dcera tady pracuje, tak jsem se přišla podívat, když mají ten den otevřených dveří," říká. Hned u vrátnice se jí ujímá jedna z pracovnic pobytového zařízení pro žadatele o azyl. "Jestli chcete, provedu vás," říká a odvádí ženu dlouhou tmavou chodbou. Za dvě hodiny přišlo takhle na návštěvu asi dvacet lidí.

První den otevřených dveří v bývalém hornickém internátu, kterému místní lidé neřeknou jinak než Pamír, má přilákat hlavně lidi z obce, kteří žijí vedle uprchlíků. "Chtěli jsme, aby k nám mohli přijít lidé, kteří zde bydlí, a poznali, že uprchlíci nejsou špatní. Seznámíme je s životem ve středisku, že tady cizinci žijí normální život jako ostatní lidé," vypráví skvělou češtinou ředitelka uprchlického tábora Nune Babayan. Ona sama je z Arménie a do České republiky přišla se svými dvěma dětmi před pěti lety. Nějakou dobu poté, co získala politický azyl, se vypracovala až na místo ředitelky tábora. Podle ní nejsou s uprchlíky v obci žádné větší problémy. "Většina našich klientů si tady našla i kamarády," říká Babayan.

Lidé, kteří přijdou na návštěvu, si mohou s uprchlíky popovídat nebo se podívat do jejich pokojů, jak bydlí. Ve společenské místnosti v prvním patře je připraven také program. Někteří z obyvatel tábora hrají na klávesy a zpívají lidové písně, na stole jsou přichystaná jídla z různých národních kuchyní, která uvařili sami uprchlíci. Ochutnat můžou zájemci třeba dagestánskou placku plněnou zeleninou a kořením.

Na to, jak žijí uprchlíci, se přišli podívat i starosta Zbýšova Vratislav Široký a místostarosta Jaroslav Křístel. "S vedením tábora město velmi dobře komunikuje, zdejší děti chodí do školy s dětmi ze Zbýšova," pochvaluje si místostarosta. Podle něj si občas stěžují třeba na hluk jen lidé bydlící v nejbližším okolí tábora. "Někdy taky někdo z uprchlíků utrhne jablko ze stromu na zahradě," dodává. Vedení obce se s táborem nedávno dohodlo na tom, že uprchlíci budou Zbýšovu pomáhat při veřejně prospěšných pracích. "Zadarmo uklízejí autobusové čekárny," dodává.

Děti uprchlíků chválí také Ivana Maloňová, výchovná poradkyně v místní základní škole. "Jsou jako ostatní, některé se učí hůře, jiné zase mají obrovskou touhu po vzdělání nebo jsou hodně zručné. Ve škole není poznat, že jsou odjinud, umí česky líp než děti, které se tady narodily," říká Maloňová. Děti uprchlíků zaujaly také manžele Jaškovy, kteří přijeli až z Třebíče. "Pracuji v charitě a táboru trochu pomáháme, takže jsme se přijeli podívat," říká Petr Jašek. "Zajímá mě, jak žijí jiné rodiny. Všechny děti jsou tady pěkné, mají krásné oči," dodává jeho manželka.

A co na den otevřených dveří říkají sami uprchlíci? "Je to pěkné, líbí se mi tu," říká čtrnáctiletá Julka Mužiková, jejíž rodina přijela z Kazachstánu. Julka žije v táboře tři roky a ve škole patří mezi premianty. Nikdo by na její češtině nepoznal, že je cizinka. "Chodím na aerobik a učím se anglicky. Ale chtěla bych se stát právničkou, advokátkou. Chtěla bych obhajovat lidi," vypráví se zaujetím křehká dívka. "Z Kazachstánu jsme odešli, protože jsme křesťané a je to stát, kde většina lidí vyznává islám. Česko už je naše země," dodává.

Pobytové středisko Zbýšov

Původně zde bylo internátní učiliště pro horníky, v 90. letech minulého století tady našli ubytování uprchlíci z Bosny a Hercegoviny a Kosovští Albánci. Od roku 2000 je zde pobytové středisko pro žadatele o azyl.

Kapacita: 110 lůžek, ve dvou- až čtyřlůžkových pokojích; v současnosti je nejvíc obyvatel střediska ze zemí bývalého Sovětského svazu a ze Slovenska (usj).