Rosicko

Divadlo Prádelna hasilo kulturní žízeň

Ilustrační foto
Autor: www.pradelna.rosice.cz

O dychtivosti, s jakou rosické publikum nový dramatický počin Divadla Prádelna přijalo, svědčí mimo jiné vyprodaný sál místního kina přetvořeného v divadelní scénu, stejně jako přítomnost několika kamer a řady fotoaparátů dokumentujících sílu okamžiku.
 

Pavel Strašák tentokrát zvolil osvědčený koncept hořké komedie, který diváky baví již hodně dlouho. Je to onen pověstný gogolovský smích skrze slzy. Divák se sice baví a směje, uvědomuje si však, že to co, prožívají hrdinové na jevišti, může velmi snadno prožívat i on sám.

Žízníci jsou tak hrou o našich skrytých i otevřených touhách a vnitřním hledání sama sebe. Přitom samotný děj hry je vlastně velmi prostý. Reklamní agentura, jejíž zaměstnanci jsou hrdiny příběhu, dostává obskurní, avšak lukrativní zakázku na reklamní kampaň na blíže nedefinovaný arménský nápoj. Jeho konzumace má však zvláštní účinek, a sice že dříve potlačované či skrývané touhy vyplouvají na povrch, což postavy zakusí na vlastní kůži.

Děj ubíhá svižně a než se divák naděje, chýlí se ke svému konci. Zatímco postavy mlčky podléhají nápoji s magickými vlastnostmi, jenž symbolizuje jejich touhy, zaznívá ze záznamu hlas jejich spolupracovníka, který se vrací z protialkoholní léčebny a samou radostí si při čekání na vlak dá malé pivo, čímž je vítězství nápoje nad člověkem dokonáno. O Žíznících bezezbytku platí klasikova slova, že komedie je tragédie, která se děje někomu jinému.

Žízníci jsou jak po textové stránce, tak i jako inscenace určitě nadprůměrným počinem, který jen dokazuje, že Divadlo Prádelna není běžným ochotnickým divadlem, ale divadlem autorským s vlastní poetikou.

Josef Šaur