Zastávka

Možná přijde i... aneb reality show na Zastávce

Ilustrační foto
Autor: Dezidor, WIkipedia

ak nějak by mohla začínat pohádka o životě uprchlíků v naší obci. Protože však pohádka by měla mít dobrý konec a protože teď se nenosí pohádky, ale reality show, tak musím tento poetický úvod zcela opustit.

Před patnácti lety vznikl v obci Zastávka první uprchlický tábor na území tehdejší federace. Víme, že zde byl původně umístěn na dobu maximálně šesti týdnů, ale jak se u nás stává, tak se tento „dočasný" pobyt prodloužil. O několik let později se dočasnost změnila na pilíř uprchlictví v České republice a tábor v Zastávce se stal táborem evropského typu (samozřejmě investicemi v řádech milionů korun).

Soužití s osobami různých národů, jazyků a kultur není bezproblémové nikde na světě. Nejinak tomu samozřejmě bylo a je i v naší obci. Problémy, které v souvislosti s činností tohoto zařízení existovaly a existují, významně závisí na typu klientů, kteří tábor obývají. Pamatujeme si sice nájezdy žebráků či sběratelů úrody v zahradách, ale také uprchlíky, kteří museli odejít ze své rodné země, protože jim tam hrozilo nebezpečí.

Jsem přesvědčen o tom, že Zastávka a její občané urazili za posledních patnáct let obrovský kus na cestě za poznáním, že uprchlíci jsou lidé a je zapotřebí k nim přistupovat individuálně. Myslím si, že občané obce Zastávka integrační proces zvládali se ctí. I přes nepříjemnosti spojené s existencí tohoto zařízení uprostřed obce jsme se vždy snažili činit vstřícná gesta k těm žadatelům o azyl, kteří o ně stáli.

Bláhově jsem se domníval, že obec Zastávka a její občané za to u příležitosti velkých oslav, které Správa uprchlických zařízení k patnácti letům uprchlictví dělá, dostane pochvalu. Ocenění či poděkování, že jsme se zasadili o to, aby stát v podstatě bez problémů plnil své mezinárodní závazky. To by však znamenalo návrat k oné pohádce, k prostým základům slušnosti, což se už bohužel nenosí. Stát vůči obci a jejím občanům použil jiný a asi modernější a používanější přístup: „každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán." S odůvodněním „protože jste tak dobří, tak si poradíte se vším" se rozhodlo, že místo poděkování či nedejbůh ocenění se u nás tábor ve stávajícím stavu zruší a místo toho se uprostřed obce vybuduje zařízení pro záchyt cizinců, tedy přísně střežený a uzavřený objekt. Jinými slovy, že mezi obytnými domy vybuduje ministerstvo vnitra ve svém zařízení vysoký plot osazený moderním hlídacím systémem a dovnitř tohoto areálu uzavře cizince, kteří na území České republiky pobývají neoprávněně.

Pro náš „klid" navíc tento plot bude hlídat šedesát policistů. Jednoduše naprostá pohoda, za kterou bychom naopak my měli (nejlépe na kolenou) děkovat státu.

Stručně řečeno, optimalizací azylových zařízení v České republice vznikne v obci Zastávka zařízení pro záchyt cizinců, malé pobytové středisko a odbor azylove a migrační politiky. Pokud si myslíte, že o této skutečnosti vedení obce oficiálně ví, tak jste bohužel na omylu. Dne 31. 10. 2005 přišel na obecní úřad dopis, v němž mě občané upozorňují na připravovanou změnu. V polední přestávce na konferenci o uprchlictví dne 2. 11. 2005 mne paní ředitelka celé Správy uprchlických zařízení Miluše Dohnalová informovala o tom, že k této zménč skutečné dojde. Na jednání zastupitelstva obce 23. 11. 2005 její zástupce pan Košťál řekl, že navrhovaná varianta skutečně ministerstvem vnitra prošla, ale že oficiálně budeme informováni přímo I. náměstkem ministra vnitra panem Mgr. Koudelným. Tento článek píšu l. prosince 2005 a žádné oficiální stanovisko dosud nemám k dispozici.

Za připomenutí stojí, že koncepce se připravovala od počátku roku 2005 a v květnu 2005 byla předložena panu ministru vnitra. Ten, podle vyjádření paní Dohnalové, zakázal, aby s ní byli seznámeni partneři i další subjekty. V době mnichovských událostí roku 1938 se tomuto přístupu říkalo „o nás bez nás", v době před listopadem roku 1989 se říkalo, že „všichni jsme si rovni, jen někteří jsou si rovnější" a dnes? Obec a její občané už nejsou ani ti rovní, jsme prostě hozeni přes palubu jako nepotřební k diskusi o tom, co se bude dít uprostřed naší obce. To, že i ústava hovoří o roli samosprávy, není vůbec důležité.

Zastupitelstvo obce bylo seznámeno, byť doposud neoficiálně, s výsledky roční práce Správy uprchlických zařízení a ministerstva vnitra. Je nezbytné zdůraznit, že situaci nevidí v žádném ohledu jako ministerstvo vnitra. Jako urážku všech občanů obce a jejich přístupu v uplynulých patnácti letech chápe zastupitelstvo fakt, že se k nám přistupuje jako k těm, kteří se budou rádi ze svých bytů dívat na to, jak lidé musí žít zavřeni a hlídáni uvnitř areálu uprostřed obce. Myslím si, že to si občané zejména přilehlých obytných domů nezaslouží. Jsme připraveni pochopit, že lidé v některých koutech světa musí opustit domovy, aby zajistili klid, bezpečí a zdraví sobě a svým dětem. Nechceme však být v pozici „šmíráků", kteří se musí dívat na dvojnásobně oplocený, policisty hlídaný areál, uvnitř něhož jsou lidé. Jestliže má někdo sadistické choutky pohlížet na lidi jako na zvířata v kleci, tak občané obce Zastávka to rozhodně nejsou. V situaci, kdy existují zařízení umístěná mimo zastavěné území obce, tak nelze z našeho pohledu pochopit, proč musí být takto přísně střežené areály umístěny uprostřed bytové zástavby.

Možná se někteří z Vás ptají, proč je tento článek nazván "Možná přijde i...".

Důvod je v podstatě jednoduchý. Kouzelníka neočekávejme, ale pokud se tento způsob jednání výkonných orgánů státu s obcemi ujme, tak se skutečně můžeme dočkat ještě mnoha nemilých překvapení. A obávám se, že nepřijde ani kouzelník, ani Vladko, Regina či Filip s Lenou z našich reality show.

Petr Pospíšil, starosta obce