Komise pro životní prostředí v Rosicích nekibicuje, ale zanechává hmatatelnou stopu

Ilustrační foto
Autor: Jindřich Holíček

Nejsme jen kibicové … říká o Komisi pro životní prostředí její předsedkyně Tereza Mičková. Upozorňuje, že slovo komise v názvu tohoto uskupení je poněkud zavádějící.

Evokuje totiž představu úředníků, kteří generují lejstra nebo kontrolují lejstra vygenerovaná někým jiným. Ano, dle definice je to poradní orgán Rady města, ale ta naše rosická KŽP po sobě zanechává i hmatatelnou stopu, a to v tom nejlepším smyslu slova (ne uhlíkovou).

Pojďme trochu rozvést tu větu o vaší hmatatelné stopě…

Jasně, vezmu to stručně chronologicky: sázeli jsme společně s dalšími dobrovolníky hrušně pod Oborou, podíleli jsme se na budování bike parku, zkrášlili květinami kruhový objezd nebo jsme provedli jarní úklid parku. Poslední naše stopa je osázení zeleného pásu u hřbitova. Mimo to každoročně spolupracujeme se Zdravým městem na akci Ukliďme Česko.

Co je podle vás největší problém Rosic, pokud jde o životní prostředí?

Myslím, že největším problémem, který pociťují snad všichni obyvatelé Rosic, je zvyšující se intenzita dopravy a tedy i hladina hluku a množství emise výfukových plynů. K tomu může ještě významně negativně přispět plánovaný záměr na ukládku stavebních odpadů u kamenolomu Rosice, v rámci kterého by došlo k navýšení intenzity nákladní dopravy.

A co nejvíc štve vás osobně?

V tomhle asi nebudu bůhvíjak originální, ale vytáčí mě lhostejnost a lenost lidí, kterým je jedno jak to vypadá v jejich okolí. Například řidiči, co mají problém ujít pár kroků navíc a zaparkují na travnatém pásu.

O úroveň výš je pak hromadění odpadů u kontejnerů. Toto uvažování ve stylu „on to po mě někdo uklidí“ prostě nikdy nepochopím.

Ale abych nevypadala jako nějaký zahořklý mravokárce, musím říci, že ty shora jmenované věci vyváží radost z toho, že se najde dost lidí, kteří se dobrovolně starají o kousek zeleně ve svém okolí nebo se účastní různých dobrovolných akcí v rámci úklidu nebo zvelebování našeho města.

Dobře, pojďme tedy na přeladit na pozitivní notu. Je v Rosicích nějaké místo s nevyužitým potenciálem, které by se mohlo stát hezkým parčíkem nebo odpočinkovou zónou?

Shodou okolností jsme se touto myšlenkou nedávno zabývali na schůzi komise. Shodli jsme se, že například prostranství u kolbiště pod parkem si o podobné využití přímo říká. Zde by mohlo vzniknout pěkné přírodní hřiště s vodními prvky a s přístupem k vodě.

To zní zajímavě…

Ano, ze své praxe vím, že se i z na první pohled bezútěšných koutů dají udělat velmi příjemná místa. Krásným příkladem je zdařilý projekt revitalizace Staré Ponávky, kde na místě bývalého provizorního parkoviště a výběhu pro psy na okraji sídliště v Brně-Komárově vznikl nový park, jehož dominantním prvkem je koryto Staré Ponávky. Dříve regulovaný tok byl upravený do přírodě blízké podoby. V podobném duchu by mohlo být do budoucna upraveno právě prostranství u kolbiště podél Říčanského potoka nebo částečně i Bobrava podél ulice Nábřeží.

Na závěr by se hodila nějaká úsměvná pikantní historka z vašich dobrovolnických akcí v terénu. Měla byste nějakou?

Když jsme jeden rok v rámci úklidové akce sbírali s dobrovolníky odpadky u nádraží, zastavilo auto, ze kterého vystoupili dva mlaďoši, kteří začali čistit zaneřáděné auto od kočky, kterou si vezli. Po důkladné očistě interiéru auta bez zaváhání naházeli použité (hnědé) ubrousky na zem, sedli do auta a odjeli. Chvilku jsme nevěřícně stáli a koukali, jestli si dělají srandu, jelikož jsme uklízeli pár metrů od nich. Bylo to trošku demotivující, ale úklid jsme tehdy dokončili.

Článek byl převzat ze zpravodaje Rosa