TJ Sokol Zastávka

Loutkové divadlo v zastávecké sokolovně

Ilustrační foto
Autor: stock.chng

Pro většinu dříve narozených znamená loutkové divadlo určitou část jejich dětství a vzpomínky na pohádky s Kašpárkem, Kalupinkou, s drakem atd. Tyto vzpomínky jsou spojené zejména s dřevěnými loutkami na drátkách, které pohybovaly rukama, nohama, hlavou a někdy i dokonce bradou či očima, tyto loutky byly vedeny zručnými vodiči z vrchu a loutkám se říká Marionety.

Náš loutkoherecký divadelní soubor AMOK, po určitém postupném vývoji, hraje nyní s odlišnými loutkami. Tyto loutky jsou podobné spíše Maňáskům. Jedná se o šité loutky, vedené zespodu, a to tak, že si vodič na svou ruku navlékne loutku zespodu až do její hlavy a pohybuje ústy loutky. Těmto loutkám se říká Mapeci.

AMOK začal svou činnost v 80. letech v Omicích, kde víceméně navázal na činnost momentálně pauzujícího loutkohereckého souboru, který zde působil několik desítek let. O znovuvzkříšení loutkového divadla v Omicích se zasloužila parta mladých lidí kolem Stanislava Antoše. Pod jeho vedením se nesmazatelně tento soubor znovu zapsal do omického kulturního dění.

Nejdříve jsme také hráli s Marionetami, ale postupně jsme zjišťovali, že pro malého diváka začínají být tyto těžkopádné loutky, které bylo nutné umět i dobře vodit, nezajímavé a trošičku nudné. Po návštěvě dětského brněnského divadla Radost jsme se nadchli právě pro šité loutky Mapeci. Podařilo se nám od tohoto divadla získat několik loutek a kulis a tím začala nová etapa našeho souboru.

S loutkami a s velice provizorním paravanem jsme postupně objeli všechny obce kolem Omic. Časem jsme nashromáždili určitou částku peněz a začali přemýšlet o vlastních nových loutkách, abychom mohli hrát vícero pohádek. Původní loutky z divadla Radost byly totiž určeny pro pohádku "O Červené karkulce" a "O perníkové chaloupce". I díky nemalému finančnímu sponzorskému daru od podnikatele pana Hutiry z Omic se nám podařilo zajistit výrobu nových loutek dle našich představ.

Nové loutky nám ušila paní Klusáková z Troubska, která se výrobou loutek zabývala i profesně právě v divadle Radost. Mezitím se našemu souboru podařilo navrhnout a také sestavit trojrozměrný rozkládací paravan, který jako hlavní scéna slouží i dnes. Kulisy jsme vytvořili z látek, na které jsme namalovali potřebné scény.

V průběhu let, někdy v první polovině 90. let, předal Stanislav Antoš vedení souboru mně a mému kamarádovi Ivo Pelikánovi. Ještě několik let jsme pro děti v Omicích divadlo hráli, ale postupem času, kdy jednotliví členové souboru měli díky svým profesím stále méně a méně času, jsme byli nuceni naši činnost pozastavit. Já jsem se s manželkou odstěhoval v roce 1998 do Rosic a tak nám nezbylo nic jiného než loutky zakonzervovat a uložit ke spánku na půdě místního Obecního úřadu, kde odpočívali až do loňského roku.

Základním impulsem pro vzkříšení loutkového divadla bylo období, kdy jsem vstoupil do výboru TJ Sokol Zastávka a jen tak jsem se zmínil o našem působení divadelního souboru v Omicích. Veliké nadšení projevili zejména Olda Hlaváček a Tomáš Kudela. Víceméně na jejich neustálé naléhání jsem znovu začal dávat dohromady staronový soubor, který by působil pod ochrannými křídly zastávecké jednoty Sokol. Byť jsem k tomuto projektu v dnešní době byl ze začátku skeptický a i noví členové se právě nehrnuli, vše se nakonec podařilo, čemuž jsem nesmírně rád.

Podařilo se nám nazkoušet a odehrát pohádku "JAK DRAK UNESL PRINCEZNU", kteroužto jsem si dovolil již dříve napsat. Premiéra byla odehrána v Zastávecké sokolovně v sobotu 18. prosince a druhý den v neděli 19. prosince jsme odehráli představení v Omicích. V Zastávce jsme napočítali 116 diváku, což bylo pro nás velice příjemným překvapením. V menších Omicích byla návšťevnost také velice slušná - něco kolem 70 diváků.

Dovolím si konstatovat, že naše vystoupení bylo přijato u diváků velice vlídně a radost dětí nám byla velkou odměnou.

Samozřejmě, že tímto to nekončí. Po "plesové sezóně" opět vyrazíme na další naše štace. Jednou z prvních bude jistě Domašov, pak možná Brno, Zbraslav atd. atd. Záleží na tom, kde nás všude budou chtít a také určitě na volném čase členů našeho souboru.

A kteří že to vlastně jsou?

Z původního souboru: Jana Šuterová (Rosice), Lenka Janoušová (Omice), Viktor Patera (Omice), Michal Horáček (Rosice). Noví členové: Marie Kudelová (Zastávka), Ivana Slancová (Zastávka), Michaela Blažeková (Rosice), Bohdana Hlaváčková (Zastávka), Olda Hlaváček (Zastávka), Tomáš Kudela (Zastávka), Petr Kalod (Zastávka), Pavel Hrdlička (Rosice), Josef Schuster (Rosice).

Všichni se těšíme na další vystoupení a předpokládáme, že v předvánočním čase letošního roku přijdeme zase s novou pohádkou.

Za všechny členy Michal Horáček