Kam na výlet u Rosic? V okolí najdete místa se zajímavým příběhem

Ilustrační foto
Autor: Petr Sázavský

Když jsme na redakční radě zvolili jako téma prázdninového čísla „tipy na výlety“, řekl jsem si, že je to výzva zapátrat po zajímavých a zároveň ne úplně známých lokalitách v našem okolí.

Oslovil jsem za tímto účelem člověka z nejpovolanějších, Halku Horkou, která zná náš mikroregion jak své boty. Tahle místa mají svůj příběh a já věřím, že rozšíří itinerář vašich procházek či cykloprojížděk. Přiznám se, že já sám jsem o nich měl jen mlhavé povědomí nebo pro mě byly dosud neznámé.

Studánkový Újezd

Voda, voda a zase voda... Újezd u Rosic by ji mohl mít ve znaku, najdete zde totiž mnoho studánek, rybník a také přehradu. Obzvláště studánky jsou zde naprostým fenoménem, stará se o ně místní sdružení nadšenců. Výlet kolem nich vydá na minimálně půlden.

Zřejmě nejznámější je Maťova studánka s přístřeškem a posezením na legračních židličkách pro trpaslíky, kterou najdete pod obcí směrem na Rapotice. Hned pár metrů od ní je Štěpánův pramen, který hlídá vodník. Pana Maťu, podle něhož je jedna ze studánek pojmenovaná, tu můžete celkem často potkat, chodí sem kontrolovat své blízké včelíny.

Stačí se vydat podél Újezdského potoka na soutok s Chvojnicí a po ní kousek nahoru a dojdete ke zdejší přehradě. Vodní hladinou vede hranice mezi Jihomoravským krajem a Vysočinou a zároveň mezi katastry tří obcí. Nádrži se říká Chvojnice, ale taky Kralice, je v soukromém vlastnictví a určitě sem bez povolení nechoďte lovit ryby. Přehrada vznikla začátkem osmdesátých let dvacátého století nikoliv kvůli koupání, ale pro potřeby zavlažování někdejšího velkého skleníkového komplexu v Kralicích. Momentálně je přehrada vyčištěná, odbahněná. Objevil se zde bobr, mluví se o vydrách a zdravá voda v sobě skrývá i raky a škeble.

Kousek od břehů narazíte na studánku V Oltáříčkách, o něco výš na potoce Chvojnice je ještě Josefka a přímo v obci pak rybník. „Nebeský rybník“, který napájí jen voda z nebe, nemá žádné přítoky. Po jeho obnově se dešťovka do rybníka dostává i ze střech blízkého areálu. A rybník bude v Újezdu ještě jeden, jen kousek od míst, kde jsme výlet začali – na dnešním poli u Maťovy studánky, už se na něm pracuje.

Zakřanský horor

Pokud legendy nelžou, tak v Zakřanech se odehrál mord jak z Agathy Christie. Dnes jej připomíná smírčí kámen kousek od sokolovny v Zakřanech, na cyklostezce směrem na Vysoké Popovice. Balvan s neuměle vytesaným křížem je připomínkou tragického konce jednoho milostného trojúhelníku.

Podle pověsti se dva hoši zamilovali do stejné dívky. Když jeden z nich zjistil, že jeho milovaná jde na rande s jiným, počkal si na oba u nedalekého lesa Čeléška. Došlo k bitce na nože, při níž nešťastnou náhodou zahynula ona dívka. Jeden ze smrtelně zraněných chlapců se dopotácel k Lukovanům, kde zemřel, a druhý k Zakřanům, kde též skonal. Na místech úmrtí všech tří aktérů smutného příběhu byly postaveny tři smírčí kameny, z nichž se dodnes dochoval jen ten u Zakřan.

Pár metrů od balvanu stojí krásná boží muka s obrázkem Ježíše Krista a Panny Marie. O kousek dál u silnice do Vysokých Popovic stojí památkově chráněná kaplička zasvěcená sv. Janu Nepomuckému.

Boží muka, křížky a smírčí kameny v krajině připomínají šťastné i nešťastné události, stavěly se k uctění padlých, k poděkování za odvrácení neštěstí či jako pokání za spáchaný přečin. Jejich smyslem bylo přimět kolemjdoucího k zastavení a zamyšlení nad životem, sloužily však i jako vynikající orientační body v krajině a často pomáhaly určit hranici pozemku.

Taky vám vrtá v hlavě původ libozvučného názvu Zakřany? Ano, má co do činění se křovím – pojmenování vychází z prastarých dob, kdy jím obec byla z mnoha stran obrostlá.

Svědkové zbýšovských vražd

Dnes je toulání lesy kolem Zbýšova balzámem na duši a takzvaná osmička, na niž se dostanete od koupaliště, je díky zpevněnému terénu skvělá na kolo nebo svižnou chůzi s hůlkami. Dřív to tu ale tak bezpečné nebylo a kolem cest zůstávají němí svědkové tragédií.

Jeden z pomníčků najdete na cestě lesem Anton nad studánkou Barbora směrem ke Zbýšovu. Dne 6. září 1874 zde číhal pytlák na Václava Knotka, lesního z oslavanského zámku a panství, pod které tehdy území spadalo. Vrah se dočkal a střelil. Jen hrůza to byla o to větší, že místo Knotka šel po cestě lesního syn. „Chodče postuj tuto! Krev zde k nebi volá...,“ píše se na pomníčku. Ten je kompletně zrenovovaný a opečovávaný obyvateli nedaleké zbýšovské místní části Anenská.

Druhý pomník najdete za Padochovem směrem k Rybičkové skále. Marie Šurá ze Zbýšova tu 24. 3. 1919 (ve směroplatné matrice však psáno 31.3.) zemřela rukou svého syna. Jedna verze říká, že pásl po penězích, které si vdova-trafikantka Šurynka, jak se jí říkalo, nesla do Ivančic na nákup kuřiva. Druhá verze tvrdí, že nešlo ani tak o momentální obnos jako spíše o dědictví a dům, který chtěla napsat na svou prvorozenou dceru Annu. Syn matku zabil ranou sekery po hlavě, nechal ji ležet a šel se umýt do potoka. Tam jej uviděl pan Josef Mann a po cestě do vesnice natrefil i na tělo nešťastnice. Vrah byl lapen rychle, kamenná deska jeho čin připomíná dodnes a místu se říká Šurynka.

Článek byl převzat ze zpravodaje Rosa