Přeložený deník Jana Nepomuka Hausperského poodhaluje další detaily z historie Rosic

Ilustrační foto
Autor: Rosa

Letos uplyne 250 let od zhotovení křížové cesty na Trojici a zároveň 300 let od úmrtí Feliciána Julia Hausperského. Jeho rod vlastnil rosické panství více než sto let (1684–1791) a Rosice mu vděčí za cenné stavební památky (kaple Nejsvětější Trojice, křížová cesta, fara).

Toto období dějin našeho města si jistě zaslouží připomenutí a zmíněná jubilea k tomu dle mého soudu představují neopomenutelnou příležitost. Oslovil jsem za tímto účelem badatele Dalibora Kolčavu.

Přeložil jste z němčiny deník Jana Nepomuka Hausperského. Jaké je to čtení?

Část deníku Jana Nepomuka Hausperského, léta 1767–1773, vyšla tiskem německy v Časopisu Moravského zemského muzea v roce 1917. To se četlo a překládalo snadno. Zbývající část jsem objevil v Moravském zemském archivu přepsanou archivářem Bertoldem Bretholzem kurentem přelomu 19. a 20. století. Rukopis archiváře je na rozdíl od Hausperského krasopisný, takže se čtením ani tady nebyl problém.

Jan Nepomuk považoval za důležité sledovat počasí během celého roku, protože to mělo zásadní vliv na úrodu a chov hospodářských zvířat a ryb. Zapisoval si každoročně také tržní ceny zemědělských produktů v Brně. Dá se tak říct, že ho nejvíc zajímaly zemědělství a ekonomika. Zaznamenával ale i dopad josefínské reformy a společenský život vyšší moravské šlechty. Událostem na rosickém panství věnoval jen asi patnáct procent svých zápisků.

Jak moc se liší němčina 18. století od němčiny dnešní? Předpokládám, že překládání historického textu není úplně jednoduché.

Němčina 18. století se jako jazyk oproti té dnešní změnila rozhodně méně, než se ve stejné době změnila čeština. Co je ale obtížné pro dnešního němčináře, je přečíst tehdejší psané písmo.

Co vás nejvíce zaujalo?

Asi to, že i když máme nějaké povědomí o každodenním životě v 18. století, teprve při čtení autentických dobových zápisků si člověk uvědomí, jak měli tehdy naši předci těžký život.

Hausperský popisuje hladomor roku 1771 tak, že sedláci snímali ze střech došky, aby z nich vyklepávali zbylá zrnka. Na jaře toho roku si vařili kopřivy a na podzim mleli žaludy, aby si z jejich mouky pekli chleba. Hausperský poznamenává: „Nic nebylo vzácnější než náš milý chléb.“

Dá se z deníku Hausperského letopisů vyčíst, jaké vztahy měl s poddanými a jaký to byl člověk?

Hausperský samozřejmě jednal se svými poddanými převážně přes správce nebo úředníky. Z deníku je ale vidět, že mu záleželo na tom, aby měli poddaní pokud možno slušné životní podmínky. Na rozdíl od Karla staršího ze Žerotína byl především ekonom a sám se snažil pozvednout úroveň zemědělského hospodaření na svých dvorech.

V tomto období byl pořízen také rosický urbář. Ten jste také přepsal a přeložil. Přiblížil byste prosím laikům, co je to vlastně za dokument?

Urbář byl soupis poddaných obyvatel a jim majitelem panství zapůjčených nemovitostí (domů a polností). Uvádí i povinnosti poddaných vůči vrchnosti a církvi (robotní povinnosti a poplatky). Urbář městyse Rosice z roku 1755 je psán z části německy a z části česky. Písař evidentně vládl lépe češtinou, a tak jeho němčina byla spíš jednodušší.

Mohou podle vás archivy skrývat nějaký dosud neznámý pramen, který by nám k historii Rosic prozradil něco nového?

Obávám se, že nové archivní materiály se už asi neobjeví. Co se ve válečných a revolučních dobách nezničilo nebo nevyhodilo, je uložené ve státních archivech. Postupně se ale zlepšuje přístupnost archiválií. Začínají se digitalizovat a jsou tak přístupné on-line. Osobně si myslím, že jak Hausperského letopisy, tak rosický urbář už někdo dávno přeložil přede mnou. Jenže se ten překlad nedostal dál na veřejnost.

Článek byl převzat ze zpravodaje Rosa se souhlasem vydavatele