Rosice opět krášlí ovocné stromy, které navazují na tradici našich předků

Ilustrační foto
Autor: Nadace ČEZ

Již od nepaměti provázejí lidstvo ovocné stromy. Dávají nám nejen chutné plody, ale poskytují také útočiště a stín a tvoří nedílnou součást krajiny, ve které žijeme.

Již v dávných dobách měly stromy mimořádný symbolický význam a dodnes tvoří jednu z důležitých součástí kulturního povědomí našich předků, které se prolíná až do dnešní doby. Úcta ke stromům byla vysoká a všeobecně se například věřilo, že ten, kdo vykope zdravý ovocný strom, do roka zemře.

Ovocné stromy byly díky svému pravidelně se střídajícímu sezónnímu obrození od pradávna vnímány jako ženský symbol úrodnosti země. Z tohoto základu vychází také pojetí stromu jako symbolu věčného života, které je společné několika světovým náboženstvím. Zásadní význam má pak jabloň, která se stala symbolem plodnosti a v mnoha příbězích a legendách se projevují také její ozdravné účinky. Stejně tak hrušeň byla vždy především spojována s dětmi, plodností a prosperitou. V mnoha zemích světa se stále udržuje prastarých zvyk vysadit při narození dítěte strom. V zemích evropských to byla, nebo stále ještě je, jabloň při narození chlapce a hrušeň při narození dívky.

Zejména v posledních několika desetiletích dvacátého století však došlo k masivnímu úbytku ovocných stromů v krajině, a to zejména kácením letitých ovocných stromořadí a starých extenzivních sadů, které již nebyly obnoveny. Z krajiny tak zmizely bez náhrady desetitisíce ovocných stromů, jejichž skupinové výsadby jsou výraznou součástí krajinného rázu České republiky již po několik staletí.

Díky (velké díky!) několika zapáleným sadařům a nadšeným dobrovolníkům, kteří usilovali o návrat starých odrůd do krajiny, se v posledních letech situace obrátila k lepšímu. Krajinářští a zahradní architekti komponují vhodné ovocné stromy do svých návrhů, lidé si opět vysazují tyto stromy ke svým příbytkům, krajinou se vlní nově vysazené aleje. Také existuje velké množství dotačních titulů, kterými stát tyto výsadby podporuje. Ovocné stromy tak sází spolky, obce i jednotlivci.

Zjistili jsme, že naše krajina je mnohem, mnohem krásnější s ovocnými stromy, které do ní neodmyslitelně patří, že ovoce dovážené přes půl Evropy také není úplně to „nej“. A to už vůbec nemluvím o užitku stromů švestkových...

U nás v Rosicích jsme s výsadbou ovocných stromů ve větší míře začali v roce 2013, kdy za pomoci dobrovolníků byla započata obnova třešňového sadu na Trojici. Aby byl zachován krajinný ráz a charakter místa, bylo potřeba sad obnovit starými vhodnými odrůdami třešní zapěstovanými jako vysokokmeny. K obnově jsme přistoupili ve dvou etapách – první roku 2013, kdy dvacet nových třešní vysadily rodiny s dětmi, které jim daly krásná jména jako Třešňulák, Žlutěnka, Karkulka, Muštička či Květoslava.

K druhé etapě obnovy došlo v roce 2016, kdy pod názvem Rozkvetlá Trojice bylo místními dobrovolníky vysazeno čtyřicet třešní, pět višní a tři moruše. Téhož roku byla realizována výsadba 48 kusů ořešáků královských, které také patří mezi stromy ovocné, a to opět rodinami s dětmi. Ořešáky tvoří „Alej života“ v místech, kde hraničí katastr rosický s ostrovačickým. A tak jsme se po dlouhých letech vrátili k tradicím předků a sázením ovocných stromů také v souvislosti s rodinou a dětmi.

Posledním větším počinem v této oblasti pak byla výsadba na podzim roku 2021, kdy 103 nově zasazených a 70 stávajících ovocných stromů tvoří „rosickou“ část aleje vedoucí do Ostrovačic.

Když to všechno sečteme, zohledníme mírné úhyny, tak dojdeme k celkovému počtu přibližně 200 kusů nově vysazených ovocných stromů. Každý takový počin je však současně také velkým závazkem v podobě povýsadbové péče. Jedná se zejména o zálivku a výchovný řez a město Rosice proto spolupracuje s odborníky v této oblasti, kteří jsou v péči nápomocni. A tak snaha o zachování těchto ovocných pokladů výsadbou nekončí.

Ať nám stromy pěkně rostou, nové přibývají a my se můžeme opět těšit jejich krásou i užitkem.

Článek byl převzat ze zpravodaje Rosa se souhlasem vydavatele