Rosa jako zrcadlo doby: Co se za dobu vydávání zpravodaje změnilo?

Ilustrační foto
Autor: Web Rosice

První místo mezi zpravodaji podobně velkých měst z celé ČR. To je bez přehánění v celé historii rosického zpravodaje ojedinělý okamžik. Inspirovalo mě to, abych se na něj podíval z delší časové perspektivy, a tak jsem si poměrně zevrubně prošel několik starších ročníků.

Pokud jde o léta sedmdesátá a osmdesátá, vyžaduje to nemálo sebezapření probírat se balastem normalizačního ptydepe a mezi frázemi o plnění závazků, překračování plánů, vytyčování úkolů atd. najít něco zajímavého. Leč dá se.

Dovoluji si podělit se s vámi o pár poznatků, které jsem si z pročítání starých Rosických zpravodajů odnesl:

Co by si dnes vysloužilo ban a visačku „xenofobní hate speach“, bylo před padesáti lety normální. „Slabost vlády poválečného československého státu lze spatřovat i v tom, že nedovedla skoncovat s němectvím. S prezidentem správní rady Rosické báňské společnosti bylo korespondováno jen německy až do roku 1928. První republika se svou ‚tolerancí‘ k menšinám nebyla schopna s touto situací skoncovat.“ (Rosický zpravodaj, leden 1976)

I my jsme měli svého Schindlera (byť na Zastávce), o jehož existenci jsme bohužel nedali včas vědět Stevenu Spielbergovi. „Je však možno říci (podle svědectví řady občanů), že starý stavitel Schindler byl zcela sžitý s místními obyvateli jako ‚Ortesleiter‘, zachránil dost lidí, kteří byli místními udavači nahlášení jako ‚nepřátelé říše‘. Jeho zásluhou se z vyšetřovací vazby vrátila skupina asi dvaceti mladých sportovců, kteří v silvestrovské noci 1940–1941 zpívali po ulicích české písně a byli za to zatčeni a osm dní vyslýcháni.“ (Rosický zpravodaj, prosinec 1982)

Nikdy nevíte, co všechno se o vás ví. „Jedna občanka z Juranova náměstí našla v popelnici dokonce celé kuře a šrůtku uzeného masa. Pravidelně sleduje obsah popelnic.“ (Rosický zpravodaj, duben 1981)

A ještě jedna perlička s aktuálním přesahem. „Pro příznivce populárních písní je připraveno v neděli 24. června 1984 v 18 hodin na zimním stadionu jediné vystoupení populární skupiny Turbo, která si za dobu svého krátkého působe-ní získala velkou oblibu mezi posluchači mladé generace.“ (Rosický zpravodaj, červen 1984)

Nabízí se tu otázka, jaký dojem budou mít příští generace za čtyřicet, padesát let, až zalistují například v Rose letošní. Osobně věřím, že uživatelská přívětivost a snaha o čtivost a sdělnost, kterou do našeho zpravodaje investujeme, jsou hodnoty, které přetrvají, a listovat v ní bude příjemná cesta do časů, které, myslím, zatím ještě pořád můžeme považovat za dobré.

Článek byl převzat ze zpravodaje Rosa se souhlasem vydavatele