Co pro mě znamenají krajské a senátní volby?

Volit nebudu ty, kteří se nedokázali rozejít se zločinnou minulostí své strany

Ilustrační foto
Autor: stock.xchng

Základní volbou na vyšší úrovni pro mne byla volba v roce 1989 na náměstích a shromážděních, kdy jsme řekli ne komunistickému režimu (bohužel až příliš sametově a bez zákazu strany, která byla za tento nedemokratický režim odpovědná).

Volby do Poslanecké sněmovny a Senátu zajišťují, řeknu trochu nadneseně, „volnou soutěž idejí a ideologií“, a já si vždy dávám pozor, jestli v nich některé ideje příliš nemohutní, nezabírají příliš dominantní postavení a zda za nimi někde nevykukuje zase nějaký ctižádostivý čalouník z Braunau nebo stolař z Dědic u Vyškova. Dokud se poslanci hádají, nadávají si a pracně shánějí koalice, je to dobré, ale není to samozřejmé a musí se to právě volbami ošetřovat.

Komunální volby jsou důležité pro mé bydliště. Ve vedení obce chci mít lidi, které znám, znám jejich přednosti a nebo alespoň vím, co od některých mohu čekat. Tam jsem ochoten i netrvat na tom, aby mnou volený kandidát přesně vystihoval mé politické názory. Volit nebudu pouze ty, kteří se nedokázali rozejít se zločinnou minulostí své strany a jejichž případným zvolením bych připravil i likvidaci demokracie samotné.

Krajské volby jsou pro mne důležité proto, že zastupitelstvo vzešlé z těchto voleb bude rozhodovat bezprostředně o tom, jak bude vypadat moje nejbližší okolí. Jaké budou silnice, jak budou čisté potoky a řeky, kudy povede dálnice z Brna na sever, jestli se konečně vyčistí Brněnská přehrada, co bude se Zastávkou, Zbýšovem nebo Oslavany, až se třeba v budoucnu projeví bývalá důlní těžba, kolik peněz se podaří získat z evropských fondů a tak dále. A jako ředitele školy mne pochopitelně zajímá, kdo a kolik financí bude dávat na střední školství a kdo bude tedy zřizovatelem naší školy.

V minulé optimalizační vlně jsem se bohužel přesvědčil, co znamená slabé zastoupení politické reprezentace v krajských orgánech. Tam jsou lidé z Tišnovska, Židlochovic, Šlapanic a z ostatních oblastí kraje, ale z Rosicka takřka nikdo. Ještěže naše škola má už kolem tří tisíc absolventů a ti jsou skoro všude. I ty nejobecnější koncepce totiž realizují konkrétní lidé a ty je třeba znát.

V krajských volbách budu volit ty, kteří budou mít v programu co nejnižší míru regulace od zřizovatele, co největší míru pravomocí pro nejnižší články řízení, co nejmenší míru zasahování do rozhodování o financích, jasná a pro všechny rovná pravidla.

Já mám takové soukromé měřítko. Hned po roce 1989, když jsem začínal s ředitelskou funkcí, nás pozvali na okres, určili sumu peněz na veškeré financování školy a řekli: „Navrhněte si rozpočet!“ My jsem s paní hospodářkou sedli a navrhli rozpočet, který na konci musel mít sumu, která nám byla přidělena. Při kontrole na okrese ověřili, jestli suma na konci odpovídá té, kterou nám přidělili a zda v rozvaze je na straně debetní i kreditní stejná suma, dali razítko a my jsme rok hospodařili. I když je to trochu zjednodušené, nikdo nás nenutil plnit desítky kolonek a vyplňovat desítky tabulek a hlášení, ve kterých se opakují stejná čísla, která jste již několikrát poslali. Kdo se nejvíce přiblíží této dnes již science fiction, toho budu volit.

PhDr. Petr Kroutil je ředitel Gymnázia T. G. Masaryka v Zastávce.