Rosická škola začíná praskat ve švech

Ilustrační foto
Autor: Pexels

Strmý nárůst počtu žáků v posledních letech posunuje rosickou základní školu na hranici prostorových kapacit. Vedení tak svádí boj doslova o každý čtvereční metr. Bližší pohled nám poskytl její ředitel Petr Řezníček.

Jak se proměnila situace, pokud jde o poměr místa ve školní budově vzhledem k počtu žáků za dobu vašeho působení?

Dost zásadně. Když jsem v roce 2012 na rosickou školu nastoupil, měli jsme specializované učebny na jazyky, výtvarnou výchovu, fyziku, chemii, informatiku, dějepis a zeměpis, přírodopis. Ovšem od té doby se počet žáků zvýšil cca o 70 %. Byli jsme tedy nuceni ze specializovaných učeben udělat třídy pro kmenovou výuku. Zůstala jen učebna jazyků, učebna informatiky, kuchyňka a dílny pro výuku pracovních činností. Letos navíc budeme potřebovat další dvě učebny, protože odchází jen dvě třídy deváťáků, nastoupí však 90 prvňáků. Ale nejde jen o třídy, více žáků také logicky znamená více učitelů...

Takže došlo na spojování kabinetů?

V některých kabinetech, sdílených dříve dvěma či třemi učiteli, se jich nyní tísní pět nebo šest. Pedagogové z prvního stupně své kabinety nemají a dělí se o pro-stor v místnosti, která jim dříve sloužila jako sborovna. Na kabinety jsme museli přeměnit i sklady pomůcek. Pokud jde o zázemí pro nepedagogické pracovníky, ač neradi, obětovali jsme kancelář vedoucí školní jídelny a malou dílnu školníka, abychom mohli rozšířit prostory pro šatny.

Musíte také zvyšovat počty žáků ve třídách?

Tomu se pokud možno bráníme. Není asi třeba dlouze vysvětlovat, že počet žáků ve třídě má velký vliv na kvalitu vzdělávání. Každý učitel vám potvrdí, že mít ve třídě 20, nebo 30 žáků je obrovský rozdíl. Navíc při současném způsobu financování v základním školství, kdy se peníze nepřiděluji podle počtu žáků, ale podle odučených hodin, si menší počty žáků ve třídách můžeme dovolit i ekonomicky.

Jak se rostoucí počet žáků projevuje na provozu školní jídelny nebo družiny?

Kapacita školní kuchyně je dostatečná, v jídelně je v některých časech pořádný šrumec, ale dá se to organizačně zvládnout. Družina však představuje problém. Zájem o umístění je ještě větší, než by odpovídalo nárůstu počtu žáků. Přibylo rodin, kde oba rodiče pracují a nemohou být doma v čase, kdy končí výuka na prvním stupni. Za posledních deset let máme co do činění s nárůstem asi o 150 procent. My jsme v roce 2012 měli dvě, později tři oddělení družiny, z nichž každé mělo svůj prostor, svoji učebnu. Dneska jsme na osmi odděleních, která mají vyhrazenu jedinou místnost. Jestli ji pro potřeby družiny udržíme v příštím školním roce, není ještě jisté. Školní družina tak namnoze funguje v kmenových třídách po výuce, což není vůbec ideální. Chybějící zázemí pro školní družinu nás v současnosti trápí nejvíce. Do určité míry nám jistě pomohla rekonstrukce hřiště u tělocvičny, jeho využívání je ale samozřejmě limitováno počasím.

Článek byl převzat ze zpravodaje Rosa se souhlasem vydavatele