S vodou i plasty je třeba šetřit. Každý musí začít sám u sebe

Ilustrační foto
Autor: ŠJů, Wikicommons

Plast a voda. Dvě zdánlivě nesouvisející věci. Přesto je mnohé spojuje. Prvním společným jmenovatelem je množství. Prvního je moc, druhého nedostatek. Druhou spojnicí je nezájem ze strany lidí. Během jara byly ve Zbýšově uspořádány dvě přednášky na tato témata. První byla o tom, jak snížit množství plastového odpadu. Druhá měla lidi naučit, jak bojovat se suchem, jak šetřit zásoby vody, která se stává strategickou surovinou, jež svou důležitostí nekonečně předčí ropu. Obě přednášky spojoval nulový zájem ze strany zbýšovských občanů. Na přednášce o vodě byli alespoň starostové okolních obcí, což jen potvrdilo závažnost situace. Bohužel byla spíše přiznáním existence problému než návodem k jeho řešení. Tento boj ale nelze vzdát jen pro nezájem lidí, kteří si ještě neuvědomují vážnost současného stavu, cena je příliš vysoká.

Nejdříve plast. Slouží lidem, jsou oblasti, kde je neocenitelným pomocníkem - např. zkumavky na krev, které díky jednorázovému použití snižují riziko přenosu nemocí. Ale lidé si na něj zvykli tak, že už o jeho použití v běžných činnostech vůbec nepřemýšlí. Igelitové sáčky byly nalezeny dokonce na nejhlubším místě oceánu – v Mariánském příkopu. Většinou slouží jen několik minut, maximálně hodin. Běžná rodina, nakupující cca 4x týdně pečivo, 2x týdně zeleninu, 2x v týdnu sýr či šunku, občas uzeniny, všechno pěkně do igelitového pytlíku. 10 sáčků týdně znamená více než 500 sáčků za rok v jedné rodině. Statistické údaje dokonce hovoří o čtyřech stovkách sáčků na osobu a rok. Bohužel i mladí lidé často nakupují naprosto bez rozmyslu, denně vídám v obchodě nakupující, kteří dají do jednoho sáčku rohlíky, do dalšího celozrnné, do třetího jeden loupáček…vše by se pohodlně vešlo do jednoho.

Stejně tak zelenina a ovoce. Dvě mandarinky do sáčku. Jedna paprika do sáčku. Věřte, že by se jim nic nestalo, kdybyste je dali do tašky jen tak, bez sáčku. Jde jen o to si zvyknout na to, že takto to není správně. Vzpomenout si při odchodu z domu a do tašky dát i vlastní plastovou krabičku na šunku, bavlněný sáček na pečivo, či si přinést ten igelitový ze včerejška apod. O tom, že odpad, který vznikne, je třeba správně roztřídit do příslušných kontejnerů, snad není nutné psát. Bohužel třídění není všespásné a je třeba se snažit především množství odpadu zredukovat.

Možná někoho napadne, že dokud je plastový odpad v oceánu, nás ve Zbýšově se to až tak netýká, přestože mikroplasty snězené v mořských rybách našemu organismu neprospějí. Tak u vody snad tato polemika odpadá. Pít potřebuje každý. Stejně tak jíst a na suchých polích toho mnoho neroste. Vody je na planetě pořád stejně, jen se mění její skupenství. Ale v plynném skupenství se voda snadno přesouvá jinam bez možnosti ovlivnění člověkem, a tak se může stát, že někde přestane pršet úplně. Je jen na lidech, jestli využijí svoje znalosti a vezmou vážně signály přírody. Řešením není stavba přehrad. Jen odstraněním meliorace by se zadrželo v české půdě množství vody rovnající se několika přehradám. Dle celosvětově působícího českého hydrogeologa Z. Hrkala i tak vzdělané civilizace jako například Aztékové vymřely pro špatné hospodaření s vodou. A lidstvo by se mělo poučit z chyb ve své historii.

Opět čísla: Věděli jste, že když nezastavíte vodu během čištění zubů, do kanálu bez využití odteče až 80 litrů čisté pitné vody? Při čištění 2x denně se jedná o neuvěřitelných 4800 litrů na jednu osobu za jeden měsíc. Za 2 minuty tak odteče množství vody, které by stačilo na přípravu 320 šálků čaje. Za měsíc je to množství vody na 400 koupelí ve vaně. Neuvědomujeme si, že skutečnost, že nám z kohoutku teče pitná voda, je luxus, který už v mnoha českých vesnicích nemají, a to, že pitná voda odnáší i naše výkaly, je spíše výrazem barbarství než blahobytu. Zkuste proto prosím přemýšlet o tom, jak s vodou nakládáte. I jeden litr vody ušetřené jedním člověkem znamená 10 miliónů litrů denně v republice.

Výzva „kbelík vody do přírody“ nabádá lidi k tomu, aby vodu při umývání rukou bez mýdla či oplachování nádobí bez použití saponátu chytali a denně nasbírali aspoň jeden kbelík, který následně vylijí ke stromu blízko svého domu.

Právě v těchto dnech můžeme na vlastní kůži cítit, že oteplování planety není výmyslem. V nedalekém Německu teplota v posledních dnech přesáhla 40°C a podle předpovědí, které se bohužel plní rychleji než se předpokládalo, bude za několik let běžná letní teplota kolem 50°C. Tuto teplotu už ale nevydrží žádný strom, a tak se zcela změní ráz české krajiny. Zeleň a nejenom stromy dávající stín, ale právě i vyšší tráva funguje jako přírodní klimatizace.

Vedení města se snaží reagovat na nastalou situaci a podnikat kroky ke zmírnění dopadu klimatických změn i spotřeby plastu. V zastavěném prostoru se používá zasakovací dlažba, na novém pavilonu školky bude tzv. zelená střecha, je plánována nová výsadba zeleně. Snaží se o zřízení prodejny, kde by bylo možné koupit ekologické čističe, které nezatěžují přírodu, do vlastních nádob a snížit tak množství spotřebovaných plastů alespoň v této oblasti. Výsadba remízků do polí a snaha snížit odtok vody ze zemědělské půdy však naráží na silné byrokratické překážky a často neochotu majitelů polí a zemědělců provádět hlubší orbu, hnojit organickým hnojivem a sít plodiny, které by půdu obohatily a ne vyčerpávaly. Proto je třeba účast každého člověka. Nespoléhat se na to, že se to vyřeší samo.

Článek byl převzat z občasníku Ozvěna se souhlasem vydavatele a byl redakčně upraven