Festival Rozsvícená Trojice v Rosicích připomenul tradiční hodnoty

Ilustrační foto
Autor: Karolína Palková, Aleš...

Když se před nějakou dobou chystal festival Rozsvícená Trojice, bylo trochu ouzko – kolotoče na druhém konci města, na zámku indická kultura, zajímavý program v kině – tolik nabídek, a to jsme ještě nevyjeli z Rosic. Když se blížila hodina H a s ní i peleton cyklistů s panem Zimovčákem v čele a kromě pár pořadatelů na kopci téměř nikdo, sevřel se žaludek i srdce. Skutečně je toto místo tak nedůležité? Hlavou se mihly vzpomínky na smutnou diskuzi v místní televizi na téma, proč vlastně investovat do opravy rosické kaple i na údajné prohlášení radních, že město potřebuje nový významný den, kdy bude moct něco slavit.

Ovšem s úderem čtrnácté hodiny, kdy na podium nastoupila dechovka ZUŠ a prostranství před podiem se začalo úspěšně zaplňovat hosty, se výrazně ulevilo. Při letmém pohledu bylo patrné, že i další nabídky programu si našly své zájemce. A že bylo z čeho vybírat – naučná stezka okolo křížové cesty, projekt Vzkaz budoucím generacím, minipouť pro děti včetně hodu na plechovku, tvořivé dílny, historický kolotoč, linecká srdíčka, památeční placky, rosické oplatky, samozřejmě prohlídka kaple a v neposlední řadě i to pivečko s dobrým vepřovým přímo z rožně. Celý kolorit samozřejmě, a velmi příjemně, doplňoval tradiční fotbalový turnaj. Program ani proud příchozích se nezastavil až do večera. Věřím, že každý si našel své – vystoupení dětí, taneční, pěvecké, divadelní, žonglérské…, promluvy dospělých, úžasné divadlo na chůdách Kufr. To vše zakončeno velkolepým vystoupením pražské skupiny The Tap Tap. Skromný odhad počtu návštěvníků,kteří toho dne vstoupili na kopeček se vyhupuje k tisícovce. Mnozí se večer odebrali na Starý pivovar, kde si se skupinou Vorazz zatančili.

Když tato akce vznikala, bylo jejím cílem nabídnout i trochu jiný pouťový program, než jaký se většinou Rosičákům vybaví, tj. kolotoče, cukrová vata a pivo v hospůdce u nádraží. Přáli jsme si připomenout, že jsou tu i jiné tradice, které mají hlubokou historii a kterou prožívali naši praprapředci. Chtěli jsme upozornit i na kořeny těchto tradic – duchovní i kulturní. Dle starých fotografií se poutě odehrávaly přímo u kaple a okolo křížové cesty. Do kaple chodili snad všichni a nejen ti, kteří sem zabloudí náhodou. Pouť byla záležitostí celé obce, ne jen té křesťanské. A kaplička samotná nebyla jen obyčejnou historickou církevní stavbou. Kaple Nejsvětěší Trojice je symbolem naší kultury, našich preferencí i našich hodnot.

Když se kaple neopraví, asi zchátrá. Nebo by se mohla také prodat a na jejím místě by mohl vzniknout třeba vinný sklípek, elegantní rozhledna nebo supermarket. Ale tato kaple je majákem, který nám má svítit na cestu v dobách bouří, kdy se sami nemůžeme dobře orientovat.

Jménem KICu i rosické farnosti děkuji všem, kteří se jakkoliv podíleli na programu i  organizačním zázemí této akce. Jen na podiu se objevilo přes sto vystupujících, kteří nezištně přispěli svým umem. Také mimo podium význam
ně pomohly desítky ochotných pomocníků. Každý rok mě překvapí, kolik ochotných rukou se za tím vším skrývá. Letos mě navíc i překvapilo, kolik ochotných rukou přispělo do pokladniček určených na sbírku na opravu kaple. Během tohoto dne se nasbíralo celých 36 000 Kč! Nejen tato finanční částka, ale také hojná účast na festivalu i na následujících nedělních bohoslužbách a dalším programu jsou jasným vzkazem – kaple nám není lhostejná a Rosice už svou slavnost mají!

Článek byl převzat ze zpravodaje Rosa se souhlasem vydavatele