Padochov

Vandrobraní 2003 – Padochov 21.–23.11.

Ilustrační foto
Autor: stock.xchng

Vandrobraní 2003 pořádala trampská skupina Haluza (Kunta + Hráč) a sdružení pooslavských osad. Zjistit místo a termín konání letošního Vandrobraní nebylo tak jednoduché. V časopisu „Oslavské boudy“ bylo uvedeno, že se akce zřejmě letos nebude poprvé konat v Padochově, že to bude zřejmě v Lulči u Vyškova a pokud tedy vůbec bude.

Ale kdo chce, zjistí vše. A tak jsem se spolu s Luďkem a kamarádkou Alčou z Říčan u Prahy, kterou jsme vyzvedli v Brně na Zvonařce, v pátek večer vydali do Padochova.

Změn bylo tentokrát více. Poprvé se akce konala v horní hospodě „U Valešů“ a poprvé nebyla k dispozici sokolovna na spaní. Místo toho se spalo v klubovně důchodců přímo naproti hospody. Páteční večer byl věnován hraní, popíjení a vzájemnému seznamování těch, kteří se ještě neznali. Hrálo se a zpívalo bohatě, o čemž svědčí maximální soustředění některých zúčastněných. A spát se šlo až někdy ... možná kolení třetí hodiny ranní (nějak jsem ztratil ke konci přehled).

Sobotní ráno k nám nebylo nejpřívětivější. Tedy ono to vlastně ráno nebylo. On to byl Čirá. Ten se nás snažil někdy kolem osmé hodiny všechny vzbudit s tím, že bychom mohli vyrazit do okolí. Sám ale nakonec později zase zalehl. Jo, není nad to mít takové „poťouchlé“ kamarády. Plánovaná ranní procházka do okolí se tak neustále posunovala až skončila procházkou do protější hospody. A tam jsme vydrželi až do zahájení programu Vandrobraní.

Zamaskovaný vchod do vedlejší místnosti, kruh vyznačený toaletním papírem, připravená zvuková aparatura a najednou zaznívají španělské rytmy. Vše dává tušit, že program začíná. A na scénu vplouvají dvě krásně ztepilé ženy v podání Hráče a Kunty. Jejích plná ňadra se nedají přehlédnout a buclaté zadečky, vlnící se v rytmu španělského tance dohání diváky bez rozdílu pohlaví k slzám (kdo ví zda u přítomných žen to nebylo v důsledku pocitů méněcennosti :-) ).

Taneční vystoupení dvojice žen (Lučavka a Jana Spařáková) převlečených za muže již tak erotický náboj nemělo. Přece jen – z ženské pořádnýho chlapa neuděláš.

A po tanci následuje další lahůdka. Kunta s Hráčem se vrací zpět, ale již jako býk vstupující do koridy. A proti němu toreador Hombré s červeným hadrem. Má však zdatné pomocnice, které mu býka pomocí šípů pomáhají přemoci. A pak si bere Hráč slovo a oznamuje nám přesun do přírody, kde se bude konat soutěžní hra.

Odcházíme do míst, kde se konává táborák a které znají všichni ti, kteří jezdí na Trampskou notu. A tam se dozvídáme pravidla hry. Čtyři vedoucí skupin (všichni z Moisidisu) si nás postupně rozebírají a vytvářejí soutěžní družstva. Každý z nás se jím podepisuje na „startovní listinu“. Každý – aniž by si přečetl, co je napsáno nahoře. Teprve později se dozvídáme, že jsme podepsali souhlas s tím, že o použití ceny pro vítěze rozhoduje vedoucí družstva.

A dozvídáme se, jaká soutěž nás čeká. Uvařit guláš z pochutin, které se nacházejí v blízkém lese. Každé z družstev uplatňuje jinou taktiku z hlediska rozdělení úkolů. Dostávám se do družstva, které je díky postavám zúčastněných méně pohyblivé (pouze já nějak vybočuji a kazím jim váhový průměr), a tak se rozvážně ve třech vydáváme do lesa sbírat pochutiny, zatímco Milda z Falešné karty chystá na oheň. Ostatní zatím již sbírají, a tak nám toho zbývá méně. I tak však dostatečně na to, abychom to pak zvládli sníst.

Problém je s paprikou. Našli jsme pouze pálivou. A protože jí do jídla dáváme rovnou všechnu, je guláš dost ostrý. Sháníme ještě sladkou papriku. A skutečně se nám od jiného družstva daří papriku získat. Podle vyjádření Lopaťáka sladkou. A tak ji přidáváme do guláše. Bohužel – Lopaťák se zmýlil. Byla opět pálivá. A tak měl guláš takový říz, že jsme jej ochutnávali velice opatrně. Možná díky tomu končíme až na druhém místě.

Vítězí Henryho družstvo a získává cenu pro vítěze – 3 litry rumu (v hospodě si pak honosně stůl ozdobili cedulkou – stůl pro vítěze). Vracíme se zpět do hospody, abychom zapili, co jsme snědli popř. si koupili konečně něco k jídlu.

A čekáme na večerní hraní. Problémy s nazvučením první kapely neustále oddalují začátek a nakonec vedou k tomu, že skupina Woraz vystupuje akusticky. U dalších kapel je již zvuková aparatura zprovozněna a mistr zvuku Sam se snaží průběžně odstraňovat problémy. A hraje se a hraje. Woraz, Haluza, Pupínci s Agim (pěkně nás roztancovali) a další (např. skupina Vnitřní světlo s hezkými zpěvačkami) nám předvádějí to, co v nich je.

A čas běží a běží. Někteří postupně odpadají a odcházejí spát. Já to balím kolem třetí hodiny ranní. V nedělí ještě jednou do hospody na životabudiče (polévka, káva nebo na to, čím se kdo předchozí noc pokazil) a konec – blíží se pondělí. Víkend končí.