Povídka

Nedorozumění

Ilustrační foto
Autor: stock.xchng

Jemu osobně tyto klevety nevadily, ba naopak, přispívaly k čím dál lepší náladě. Bude se ženit! Konečně. Po tolika letech strádání a čekání na tu Pravou. Zařadí se mezi ostatní šťastné gentlemany, hýčkané ženuškami, kontrolované tchýněmi a v neposlední řadě obletované milenkami.

Jeho snoubenkou a poté chotí se stane slečna Sally Sunnyová. Jaké příznačné jméno-Sally byla veselé děvče s úsměvem přinášejícím slunce do vašich duší. Byla vychována v přísné protestantské rodině. Avšak ani matčino neustálé napomínání ani otcovy příkazy nedokázaly Sally zabránit v tom, aby jednala po svém. Byla svéhlavá, sebevědomá, občas trochu paličatá, ale mezi její největší klady patřila především pracovitost, laskavost a láska k lidem. Ta poslední jmenovaná vlastnost byla vlastně příčinou seznámení s Mulorym.

Sally pracovala v charitě a nevynechala žádnou příležitost pomoci potřebným. Na jedné z akcí konaných ve prospěch sirotků se při rozdávání doma pečených koláčků Sally vysypala celá mísa Mulorymu do klína, když se rozeběhla za svými přáteli a nevšimla si natažené šňůry od osvětlení. Začala ihned iniciativně sbírat rozsypané koláčky a urputně se Mulorymu omlouvala za svou nešikovnost. Od té chvíle patřilo její srdce jen a jen Mulorymu.

Na druhém konci města se zatím rodina Brownových snažila co nejšetrněji přestěhovat starožitné skříně babičky Brownové, která na celou akci dohlížela a dirigovala ouverturu jejího stěhování do domu svého syna. Na ouverturu navazovala třívětá symfonie nakládání, převážení a vykládaní babiččiných osobních věcí, což se neobešlo bez četných repetic, když si babi Brownová několikrát rozmýšlela, jestli naložit všechny krabice naráz, aby se neztratily a nebo postupně, aby mohla případně nehodící se doplňky odložit. Celá rodina nemotorně pobíhala mezi svalnatými muži, kteří vynášejíce těžký nábytek obdivně vzhlíželi na babi Brownovou, která neztrácela hlavu ani v takových situacích, kdy se z nezajištěných šuplíků začaly sypat součásti její nejintimnější garderóby. Babi Brownová byla prostě lady jak má být.

Po celodenním lopocení s babiččinými proprietami se rodina sesedla v hlavní hale, aby oslavila začátek etapy jejich společného života v jednom domě. "Tak ať se ti tady líbí babičko," zvolal radostně Andrew Brown, rozhlížeje se po ostatních členech klanu. "A budeš si s námi hrát na indiány?" zeptala se nejmladší z Brownovic ratolestí. "A to víš, že budu," zazářila babi Brownová. Konečně budou zase všichni pohromadě.

Čas plynul a Brownovic rodina se pomalu sžívala s babiččinými nároky na kvalitní a uspořádaný život. Babi Brownová pomáhala v domácnosti, hrála si s vnoučaty, chodila na nákupy a vůbec, snažila se být užitečná. Měla neustále tolik energie až to po čase začalo Jane, manželku Andrewa, rozčilovat. Byla zvyklá na neumyté nádobí, na nezalité květiny, na nevyžehlené prádlo v koši. Zpočátku byla babi Brownové za pomoc vděčná, ale začal to být příliš veliký zásah do jejího vlastního života. Už se nerozhodovala co nakoupit dětem, už nevybírala menu na nedělní oběd, už neuklízela manželovy špinavé ponožky. Vše za ni teď dělala babi Brownová.

A tak Jane svolala tajnou rodinnou poradu, na níž se shodli, že musí babičku nějak zaneprázdnit, aby jí nezbývalo tolik času na Janiny rodinné povinnosti. "Musíme pro tvou matku najít jinou zábavu," pronesla Jane k Andrewovi. Po několikerých pokusech přivést babičku ke hře golfu, k návštěvě bridgeového klubu či snad k sázení na psích dostizích se nejlépe osvědčila nejoblíbenější záliba všech postarších spoluobčanů. Luštění křížovek. Babi Brownová netušila, jaké se v ní skrývají schopnosti. Byla tak zvědavá na řešení tajenky, že její zručnost v luštění předčila očekávání rodiny, která ji křížovkami nestačila zásobit. Babi Brownová vyluštila každou křížovkářskou publikaci tak hbitě, že rychlost, kterou jimi vydavatelství zásobovala trh byla nepřímo úměrná rychlosti vyřešení tajenky babi Brownovou. Když se začala babička nudit, Jane podala inzerát o koupi jakýchkoli publikací s křížovkou. Od té doby přijížděl pošťák na kole, vlečíc za sebou dvoukolák s balíky různých tiskovin s nevyluštěnými či načatými křížovami. Babi Brownové zářily oči štěstím. Nejvíc si oblíbila ženský magazín Šťastná Lady, v němž tajenky komentovaly kreslené vtipy. V magazínu byla dokonce možnost vyhrát některý z lákavých zájezdů po Britském souostroví, pokud odešlete správně vyřešenou tajenku na adresu redakce, která měla sídlo v jedné ze zastrčených ulic okrajového Londýna. Babi Brownová neváhala a začala poštu bombardovat zásilkami svých odpovědí.

Několik týdnů po seznámení se Sally, byl John Mulory spatřen v jednom klenotnictví, jak vybírá zásnubní prsten. "Víte, měl by být takový, noooo, takový jako ona, plný lesku a měl by vyzařovat štěstím a taky by měl vyjadřovat, jak moc ji miluji," vysvětloval rozzářený Mulory své požadavky. Prodavačka se na něj pousmála a ukázala mu řadu nablýskaných prstenů. Za chvíli již spokojený Mulory odcházel se sametovou krabičkou v ruce a s úsměvem na tváři se vracel domů. Tam na něj již čekala nevyřízená pošta. Výpisy z banky, pohled od přítele, "JEN DO VAŠICH RUKOU". MULORY SE ZARAZIL. Odesílatel tu není napsaný, říkal si v duchu Mulory, písmo mu vůbec nebylo povědomé. Otevřel obálku a přečetl zprávu, kterou dopis obsahoval: Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. S pozdravem B.C. Mulory se zarazil. Přečetl větu ještě jednou a pak znechucen hodil lístek do koše. To bude nějaký omyl.

Přesně za týden, když se Mulory přehraboval v došlé poště, objevil další dopis nadepsaný "JEN DO VAŠICH RUKOU". Neměl náladu na nejapné vtípky nějakého unuděného pisálka a opět vhodil dopis do koše. Jenže obálky JEN DO VAŠICH RUKOU přišly ještě čtyřikrát a to už Mulory ztratil trpělivost, roztrhl tedy všechny čtyři a vyděšeně četl - Lehce nabyl, lehce pozbyl. Komu není rady, tomu není pomoci. Není růže bez trní. Pěkná slupka skrývá shnilé jádro. Mulory otevřel i dopis, který vhodil do koše - Nesnesou se dva kohouti na jednom smetišti... U všech byl podpis s Pozdravem B.C.

Mulorymu se zastavil dech. Polykal nasucho a s vytřeštěnýma očima ještě několikrát přelétl řádky, které ho naprosto vyvedly z míry. ONA MĚ PODVÁDÍ? To přece nemůže být pravda. Vždyť byla tak nadšená, když si nasazovala ten prsten a slibovala mi svou lásku. No jasně byla nadšená, protože to na mě hrála. Ona to na mě celou dobu hrála. Že mě to nenapadlo dřív. Už jenom to, že předstírala, že zakopla o šňůru - ona to měla všechno předem přichystané... Mulory pokračoval ve svých úvahách a už ho vůbec nezajímalo, kdo je tím pisálkem, který ho varuje před sňatkem. Pro něj to byl jasný konec známosti.

Nic netušící Sally na něj několikrát neúspěšně čekala v kavárně, kde se obvykle scházeli. Ale nedočkala se. Co jsem udělala špatně? Ptala se Sally sama sebe. Našel si snad jinou? To jsem mu nebyla dost dobrá? Nešťastná odcházela z kavárny.

Na druhém konci Londýna se Babi Brownová rozčilovala nad neslušným chováním redakce Šťastné Lady, která se ani neuráčila napsat babi Brownové, zda byly její správně vyluštěné tajenky zařazeny do slosování o zájezd po Británii. Začala podezřívat pošťáka, že její tajenky přepisoval na své jméno a ona tak přišla o možnost lákavé cesty. Rodina na její stesky chápavě pokyvovala hlavou, ale když babi Brownová vyrukovala s žalobou na redakci, napadlo Jane podívat se do magazínu, jestli babička napsala správnou adresu. Adresa byla správná ale časopis byl dvacet let starý a toho si babi Brownová nějak nevšimla. Když ještě k tomu Jane zavolala na informace, bylo jí sděleno, že redakce sídlí už několik let na jiné adrese a na té předešlé jsou soukromé byty.

Zklamaná babi Brownová vhodila zbývající nevyluštěné ŠŤASTNÉ LADY do kamen a začala navštěvovat psí dostihy. Tam měla alespoň šanci mít případnou výhru okamžitě v rukou.

A slečna Sally a Mulory? Ti se nikdy nedozvěděli, kdo zmařil jejich svatbu. Každý žije svůj vlastní život a hledá toho/tu pravou.