Tetčice

V Tetčicích odhalí pamětní desku Josefu Kejdovi

Ilustrační foto
Autor: MěÚ Tetčie

Jak prozradil starosta Tetčic Martin Ambros, deska bude odhalena za účasti veteránů, zástupců spolků, armády a kraje. „Bude krátký projev, položení věnců a čestná stráž.
Akce ale bude probíhat v průběhu celého víkendu, kdy v parku vznikne vojenský tábor a bude vystavena bojová technika používaná naší zahraniční armádou v Anglii, která si mimo jiné nedávno zahrála i ve filmu Tobruk. O zajištění tábora se postarají tři kluby vojenské historie. K vidění tak budou válečné stany, zbraně a automobily,“ nastínil Ambros.
Podle tetčického starosty příprava na odhalení desky už trvá déle než tři roky. „Josef Kejda byl významnou osobností zahraničního odboje a bylo by škoda na něho zapomenout. Nynějšího odhalení desky se však bohužel již nebudou moci účastnit dva z jeho přátel a spolubojovníků, kteří už zemřeli,“ uvedl Ambros.
Cena desky a prací obec přijde na zhruba čtyřicet tisíc korun a autorkou desky je sochařka Irena Armutidisová, která poslední čtyři roky studuje na pražské Akademii výtvarného umění v atelieru figurálního sochařství. „Na reliéfu Josefa Kejdy jsem pracovala něco přes dva měsíce. Původní záměr byl, že by na pamětní desce byl pouze znak legionářské obce. Od tohoto záměru jsme ale nakonec s panem Ambrosem upustili a rozhodli se pro portrét Josefa Kejdy. Tento muž byl bezpochyb velkou a nedoceněnou osobností jak Rosicka tak i celého českého odboje a snad touto pamětní deskou byl částečně splacen dluh společnosti vůči jeho osobnosti,“ řekla Armutidisová, která už modelovala reliefní portréty T.G.Masaryka a W.Wilsona na Masarykově studánce u Zastávky.

Kdo byl Josef Kejda?

Josef Kejda se narodil 17. května 1911 v obci Tetčice. 17. července 1933 byl povolán k pluku 24 v Jihlavě. Ve třicátých letech byli absolventi středních škol povoláváni ke studiu Školy pro důstojníky v záloze, a proto také Josef Kejda 20. července 1933 zahájil studium školy pro důstojníky pěšího vojska v záloze u 6. divize v Brně. Studium ukončil 28. února 1934. V hodnosti četař absolvent nastoupil k dobrovolné další činné službě u pěšího pluku 24 v Jihlavě. Podporučíkem byl jmenován 1. ledna 1935 a nastoupil u pěšího pluku 32 v Košicích, kde vykonával službu smluvního důstojníka v další dobrovolné činné službě. V Košicích byl až do 28. září 1935. Poté zahájil studium na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Po vyřazení z akademie 1. srpna 1937 v hodnosti poručíka pěchoty převzal velení 8. kulometné roty II. praporu pěšího pluku 43 v Brně.
14. března ve 23:00 hodin obdrželi důstojníci pluku rozkaz z posádkového velitelství v Brně, aby spálili všechny tajné zpravodajské dokumenty, což bylo provedeno. První německé jednotky z 2. tankové divize se objevily v Brně již v 9:30. Téhož dne musel pluk do vojenských skladů v Brně odevzdat veškeré zbraně i s municí, jen důstojníkům byla ponechána šavle a pistole. Na poradě důstojníků získal Josef Kejda spolu s poručíkem Josefem Dufkem pověření, aby se pokusili o útěk do Polska a zjistili, jaké jsou zde možnosti uplatnění pro bývalé důstojníky čs. armády. V případě, že by byly podmínky přijatelné, měli odeslat pohlednici s textem "srdečný pozdrav", což by znamenalo, že mohou přijít další vojáci s obsazeného Československa. Po zvážení možností jak se dostat přes hranice, se dne 25. května 1939 přibližně v 7:00 hodin vydali na cestu a posléze se vlakem rozhodli pro ilegální překročení hranice. Po překročení tehdejších hranic v Rychvaldě na polském území, za pomoci strážníka a s jeho doprovodem, se šli přihlásit na místní policejní stanici. Zde byli zadrženi a později převezeni na policejní úřad ve Fryštátu (dnešní Karviná), kde byli drženi až do 2. června 1939. Poté již byli předáni na český konzulát v Krakowě, kde se Kejda 2. června 1939 přihlásil do zahraniční armády. Tehdejší atmosféra v Polsku ale neumožňovala vznik vojenských jednotek na jeho území, a proto vojáci nastoupili 16. června 1939 do tehdy druhého lodního transportu na lodi Sobieski z Polska do Francie.
Josef Kejda se oficiálně presentoval v Cizinecké legii dne 15. srpna 1939 a po úspěšném složení jazykové zkoušky z francouzštiny byl zařazen v hodnosti seržanta u 1. pluku. Po přeřazení byl konečně umístěn ke Koloniálnímu vojsku k 18. regimentu Tirailleurs Senegalais (pluk Senegalských střelců), kde byl zástupcem velitele čety senegalských dobrovolníků v Gabes v Tunisu.
Vstupem Francie do války dne 3. září 1939 se postavení našich vojáků v legiích změnilo. Vojákům bylo umožněno soustředit se v Sidi Bel Abbes, odkud byli postupně transportováni do Oranu a poté konečně do prostoru, který byl československým jednotkám přidělen ve výcvikovém táboře u Agde. Z Afriky se Josef Kejda dostal do Francie jedním z prvních transportů do Marseille dne 7. srpna 1939. V Agde se presentoval 23. srpna 1939 k 1. instrukčnímu praporu a účastnil se výcviku poddůstojníků ve funkci zatímního velitele 12. roty pěšího pluku 1. Bojové nasazení Pěšího pluku 1 čs. armády Josef Kejda prošel v hodnosti velitele 2. čety 8. kulometné roty pěšího pluku 1. Již tehdy byl vojáky přezdívaný "Bůh války".

Válka pokračovala a začátkem června začal přesun československých jednotek blíže k frontě, do oblasti Autricourt, kde měl být dokončen střelecký výcvik a dozbrojení. 8. Kulometná rota, ve které byl Josef Kejda velitelem 2. čety, zahájila přesun na frontu 8. června 1940. Původní záměr koncentrovat se několik týdnů a dokončit výcvik před skutečným nasazením na frontě byl změněn již 12. června 1940, kdy se jednotky Pěšího pluku 1 přemístily na automobily a zahájily přesun na frontu. Stav výstroje a výzbroje ale nebyl dobrý, Josef Kejda, stejně jako mnoho jiných, nafasoval obuv příliš malou na pohodlné nošení. Druhý den ráno došlo k vyložení jednotky v lese Foret de Crecy v prostoru Aubigny, kde byl obdržen rozkaz, který začlenil československý Pěší pluk 1 organizačně do 23. francouzské divize generála Jeannela. Dalším rozkazem bylo nařízeno přesunout se pěším pochodem do města Coullomiers, ležícího na řece Marna, asi 50 km od Paříže.
Cesty byly ucpány uprchlíky a neustále ohrožovány nepřátelským letectvem. Našim vojákům hrozilo, že uvíznou v německém obklíčení. Němci postupovali a četa Josefa Kejdy byla jedna z posledních, která ustoupila, prakticky až ve chvíli, kdy hrozilo zničení jednotky. Za to byl později vyznamenán svým prvním Čs. válečným křížem 1939.
Po kapitulaci Francie Josef Kejda spolu s většinou důstojníků a částí civilistů z různých lodí soustředěných v Gibraltaru, přestoupil na loď Viceroy of India, která 7. července 1940 vplula do přístavu Liverpool v Anglii.
Josef Kejda, stejně jako mnoho dalších důstojníků, byl postižen nedostatkem systemizovaných velitelských míst z důvodu malého počtu mužstva, které dorazilo do Anglie. Rozhodl se tento stav řešit žádostí o zařazení k letectvu, které však bylo zamítnuto z důvodu jeho, na letecký personál, vysoké postavy a také hlavně proto, že se s ním pro jeho zásluhy z francouzského tažení počítalo do velitelské funkce. Dne 1. srpna 1940 byl povýšen na nadporučíka a o dva měsíce později, 27. září, byl jmenován velitelem 3. čety 3. roty 1. pěšího praporu. Zásluhu na tom měli i vojáci této čety, kteří se odmítli smířit s tím, že by jim velel někdo jiný než "jejich" velitel Josef Kejda. Dne 24. srpna se účastnil slavnostního oběda s prezidentem republiky Dr. Benešem, z jehož rukou při příležitosti státního svátku dne 28. října 1940, převzal Čs. válečný kříž 1939.
1. září 1943 byl Kejda přemístěn k 3. rotě 1. tankového praporu a započal s výcvikem mužstva pro osádky tanků, již jako zástupce velitele 3. roty 1. tankového praporu. Tento výcvik se stal intenzivnějším zvláště po přesunu do nového působiště jednotky ve Finedon a neustal po celý zbytek období před odchodem do Francie. Od 10. listopadu 1943 absolvoval taktický kurz pro velitele rot, od 1. ledna 1944 dvoutýdenní kurz pro spolupráci s RAF. Na kapitána byl povýšen 7. března 1944 a konečně chvíli před přemístěním do Francie byl 18. srpna 1944 ustanoven velitelem 3. roty 1. tankového praporu.
Dlouho očekávaný den pro naše vojáky nastal 30. srpna 1944, v tento den se naši vojáci stali nedílnou součástí spojeneckých invazních jednotek operace Overlord. Přesun po moři se neobešel bez komplikací, prudká bouře rozdělila část konvoje, nestabilním vyloďovacím člunům hrozilo nebezpečí převrácení, kdyby se náklad uvolnil. Josef Kejda proto nařídil zdvojení počtu uvazovacích lan a pravidelně je spolu se svým zástupcem Matějem Bendou kontroloval.
Do oblasti Calaiské úžiny u města Dunkerque se vojsko přemístilo 5. října 1944 a o tři dny později převzali Čechoslováci celou oblast od kanadských a britských jednotek. Převážnou část této doby jednotka Josefa Kejdy střežila západní část přiděleného úseku. Po celou dobu působení jednotek u Dunkerque, až do konce války, se Josef Kejda maximálně snažil o vzorný chod své jednotky a vždy pro něho byli vojáci na prvním místě.
Dne 8. května 1945 německá posádka Dunkerque kapitulovala a 12. května započal přesun jednotek do Československa. 14. července byl Josef Kejda povýšen do hodnosti majora a 15. září ustanoven zatímním velitelem II. praporu 11. tankové brigády.

Ke své rodině do rodných Tetčic se vrátil dne 6. června 1945. Od 15. října 1945 do roku 1946 absolvoval poslední ročník Vysoké školy válečné, kterou ukončil dne 13. července. 16. srpna byl ustanoven přednostou 1. oddělení štábu MNO a následně dne 26. října nabyl místa ve skupině důstojníků generálního štábu. V období od 1. března 1948 až do 28. dubna byl zatímním náčelníkem štábu velitelství tankového sboru a v období od začátku února 1948 do dubna byl zatímním velitelem 1. tankového sboru.
Po komunistickém puči se však velmi rychle stal nepohodlným a pro svůj výrazně kritický postoj ke komunistickým praktikám byl ke dni 31. května 1948 zproštěn činné služby a 1. prosince 1948 byl jako nadbytečný vyřazen do výslužby. Josef Kejda se setkával s bývalými vojáky a nebyl mu lhostejný osud těch, kteří s ním prošli celou válkou. Podařilo se mu zjistit, že by bylo možné pomoci jim v přechodu přes hranice pomocí převaděčů, které již dříve poznal. Takové počínání bylo tehdy velmi nebezpečné. Josef Kejda zasvětil do plánu jen velmi málo lidí z těch, kterým důvěřoval. V utajení se podařilo převést přes hranice několik desítek bývalých vojáků a jejich rodin. Samozřejmě že toto všechno neuniklo udavačům tehdejší moci. Josef Kejda byl dlouhodobě sledován již před odchodem z armády, informátorem byl i jeden z důstojníků jeho jednotky. Přes to, že byl Josef Kejda varován, že je pod dozorem a hrozí mu zatčení a měl by se proto co nejdříve zachránit odchodem do zahraničí, rozhodl se nejdříve zajistit odchod těm, za které cítil odpovědnost. Sám si pouze připravil cestu odesláním zavazadla do Vídně. Odcestovat již však nestihnul.
Státní bezpečnosti se pomocí agenta provokatéra Janišky, bývalého příslušníka zahraniční armády, dostala do organizace a získala i jiné důkazy, s kterými mohla založit spis "Kejda a spol."
Josef Kejda byl zatčen 24. února 1949 v sedm hodin večer a druhý den převezen do vojenské věznice Praha - Hradčany (Domeček), kde byl držen ve vazbě do soudu dne 24. dubna 1949, kde byl odsouzen soudem vedeným pplk. Štellou k trestu smrti. Mezitím někteří bývalí vojáci, kteří sloužili pod jeho velením ještě ve Francii, ve spolupráci s bratrem Janem Kejdou, připravili vše pro to, aby ho mohli spolu s Antonínem Špačkem, při cestě od odvolacího soudu v Brně unést. Cestu z Prahy k odvolacímu soudu si Josef Kejda musel platit sám, stejně jako i jízdenku pro své strážce. Poté, co byl seznámen s plánem na osvobození, celou akci zakázal jako příliš nebezpečnou, odhodlal by se ji realizovat jen v případě, že by odvolací soud potvrdil rozsudek trestu smrti. Odvolací soud trest snížil na 25 roků těžkého žaláře.
Ve vězení nakonec strávil více než třináct let, až do amnestie dne 10. května 1962. Po celou dobu věznění si zachoval svou hrdost a nikdy neporušil své morální zásady. Podle vyprávění pamětníků byl všem podporou i v tak krutých místech jako byly tehdejší věznice, mezi nimiž nemohla chybět místa jako Plzeň-Bory od 16. května 1949, Opava od 6. října 1950, Leopoldov od 18. června 1952, Mírov od 12. února 1953 a Valdice od 10. května 1960.
Po návratu z vězení se znovu setkal se svými přáteli a mohl pracovat na své rehabilitaci. 3. prosince 1969 byl zproštěn obžaloby v plném rozsahu.
Josef Kejda umřel náhle 31. března 1984 ve svém bytě v Brně. V květnu 2008 navrhla Konfederace politických vězňů Ing. Mjr. gšt. Josefa Kejdu k povýšení do hodnosti Brigádní generál. 7. května 2008 obdržel Záslužný kříž III. stupně In memoriam. 6. listopadu 2008 byl povýšen do hodnosti plukovníka generálního štábu, in memoriam.

Získané vyznamenání (pouze známé):

České:
1. Čs.vál kříž 1939
Čs. voj. medaile “Za chrabrost před nepřítelem”, Čs. pamětní medaili,  Čs. voj. pamětní medaili “Za zásluhy mimo boj” II.st.
2. Čs.vál.kříž 1939
Záslužný kříž III. stupně In memoriam

Britské:
War Medal The Star 1939-45 France and Germany Star Defence Medal

Francouzské:
La Croix de Guerre avec Etoile Vermeile - Franc. válečný kříž 1939
Liberation de Dunkerque - Pamětní medaile města Dunkerque

Zdroj k článku o Josefu Kejdovi: text Martina Ambrose