Zbýšov

Azylové zařízení ve Zbýšově končí

Ilustrační foto
Autor: RegionálníPortály.cz

Kromě početných zahraničních turistů nebo více či méně legálních zájemců o práci, přicházejí do ČR i skupiny cizinců, které v souvislosti s politickou, ekonomickou a s tím související sociální situací, případně v souvislosti s živelnými katastrofami v zemích původu, hledají ochranu a žádají o mezinárodní ochranu (azyl).

Jedno z azylových zařízení v naší republice bylo zřízeno v roce 1992 v soukromém objektu firmy PAMIR, spol. s r. o. ve Zbýšově ve čtvrti Padělky, jehož větší část pronajalo pro tento účel Ministerstvo vnitra ČR.

Říkali jsme mu většinou „uprchlický tábor" a postupně se v něm s přestávkami střídali státní příslušníci různých národů - Bosny a Hercegoviny (r. 1995), po roce 1999 byl dočasným útočištěm pro uprchlíky z Kosova, od roku 2000 pobytovým střediskem pro žadatele o azyl ve II. stupni a později l. stupni azylového řízení z různých států Evropy, Asie i Afriky.

Více jak desetiletí žili tedy mezi námi lidé, kteří zde na určitou dobu nacházeli svůj druhý domov. Po počátečních rozpačitých reakcích místních občanů, mediální kampani a ojedinělých hlasitě ventilovaných obavách jedinců ze zavlečení drog, nemocí a jiných nešvarů do prostředí obce a z neblahého vlivu na místní mládež, se situace postupně uklidňovala.

I díky aktivitám vedení tohoto zařízen i a pořádaným akcím měli občané příležitost nahlédnout zblízka, jak se jeho obyvatelům vede, jak se baví, ochutnat krajová jídla, popovídat si. Málokdo toho však využil.

Vznikla i nemnohá přátelství, spíše však mezi dětmi a mladými lidmi - dospělým možná bránila jazyková bariéra a ostych. Tábor si tak žil svým vlastním životem, po ulicích jsme občas míjeli osoby, které se od nás mírně odlišovaly - například barvou pleti, oblečením, jazykem, počtem dětí. Většině z nás asi nevadily.

Dávno jsou, věřím, zapomenuty drobné prohřešky, které se dotkly místních spoluobčanů. K těm dochází při takové kumulaci lidí pravidelně, Toto byli navíc lidé z různých prostředí, odlišných kultur, zvyků, mentality, bez zázemí a jistoty domova, v dramatických životních situacích. Každý z nich má svůj vlastní jedinečný neopakovatelný osud. Některé z nich jsem měla možnost osobně blíže poznat, setkávat se s nimi. Viděla jsem v nich své bližní, kterým bylo třeba pomoci.

Tady a teď. Díky místním občanům, kteří mě zásobovali věcmi, které nahrazovali ve svých domácnostech novými, bylo dost darů, shromážděných a postupně odevzdaných za ten čas do sbírek pro Diakonii Broumov, ale využitých i těmito potřebnými. V našem městě končí svoje dlouholeté působení zařízení, které poskytovalo žadatelům o azyl ubytovací, zdravotnické, sociální a další služby. Věřím, že stovky uprchlíků, které jím prošly, mají důvod vzpomínat na občany Zbýšova v dobrém.

Jsem ráda, že se v našem prostředí nemuseli setkat s odmítnutím a rasovou nenávistí, že nedocházelo k zásadním konfliktům. Měli jsme šanci projevit se jako občané demokratické země. Pro některé z nás byla existence „uprchlického tábora" ve Zbýšově přínosem a obohacením mezilidských vztahů. Nakonec jsme i díky němu měli výjimečnou příležitost přivítat v naší obci naše nejvyšší státní představitele.

Přeji zaměstnancům pobytového střediska nové plnohodnotné uplatnění, azylantům přeji, aby jim bylo dopřáno najít klid, pohodu a základní lidské jistoty.