Rosice 100 let městem

Naše pouť na sv. Trojici

Ilustrační foto
Autor: dreamstime.com

Vznikla za pohnutých dob válek tureckých r. 1697 a první pouť byla v ní slavena asi před bitvou u Zenty, kde Evžen Savojský porazil 11. září Turky při přechodu přes řeku Tisu. Tenkráte kolem kaple šuměly staré habrové lesy, táhnoucí se až k hvozdům ivančickým, v údolí leskly se hladiny rybníků a bažin, na jejich březích se krčily doškové chalupy Pendrova, Rosic, Tetčic a v dálce za vodními plochami Ostrovačice, Říčany, tehdy ještě opklopené ze dvou stran hustými lesy. Na východě z mohutných zřícenin omické tvrze trčela věžka kostelíka, jenom majestátný Bučín mračil se a zvedal svou vzdornou hlavu tehdy stejně jako dnes. Lesy hemžily se lotříky, kteří přepadali na zemské silnici pány v aložových parukách, formany i robotné sedláky. Však šibenice na brněnce – tam, kde stojí nyní kamenný kříž, bývala ověšena často i několika stupky, jež osoudilo zdejší panské právo ke ztrátě hrdla.

Kapli Nejsv. Trojice postavil k poddaným laskavý, zbožný pán rytíř Haušperský. Uvnitř ji nechal vyzdobit krásnými barokními oltáři se svými erby, sochami, vnitřek dal pěkně vymalovat, opatřil menší varhany, lavice a založil fundaci, z jejíhož výtěžku se měl odměňovat kněz – kvadrián z kláštera minoritů v Brně za mši svatou, slouženou ve svátek Nejsv. Trojice. Před oltářem kaple zřídil kryptu. Za jehod oby nebyl nikdo do ní pochován.

Když zemřel Jiří Rupert Haušperský 10. června 1708, uloženo jeho tělo v rosickém kostele sv. Martina: „na pravé straně k sakristii,“ praví matrika. Taktéž pochována i jeho druhá paní Anna Felicita 26. února 1707 stejně i několik jeho malých dětí.

O vlastní stavbě kaple mnoho nevíme. Klidně však můžeme soudit, že pracovali na ní stavitel a umělci brněnští, melť rosický pán styky s Brnem po celý život a to hodně živé. Farářem v Rosicích byl v čas stavby p. Jan Josef Bílý, školním rektorem Pavel Čeřen, ženatý měl malé dítko. Bylo potřebí, aby někdo hlídal nový kostelík, zvonil a čistil jej. Proto nedaleko kaple postavena poustevna a podle tehdejšího zvyku usadil se u ní poustevník.

Neznáme jeho jména, ani jeho nástupců, ale je jisté, že při kapli bývali.

Žili z almužen. Byli to obyčejně členové III. Řádu sv. Františka a nosili také františkánský hábit. Usazovali se rádi při poutních chrámech, u osamě lých kostelůa kaplí. V 18. století utvořili v našich zemích svou vlastní kongregaci a protože jejím patronem si zvolili svatého Ivana, byli zváni u nás ivanité.

Kongregaci zrušil císař Josef II. Musíme ještě dodat, že v lesním průseku postavil kterýsi Haušperský pěknou křížovou cestu, lemovanou stromořadím věkovitých lip.

Tak se stala naše kaple ozdobou Rosicka, pouti u ní jsou dosud velmi oblíbeny a slaví se v den Nejsv. Trojice za veliké účasti lidu z místa i dalekého okolí.

Antonín Kolek

SVATÁ TROJICE

Přikryta rozložitou kyticí třešňové aleje

a přece do dálky volající červeným vrcholkem věže,

na svých zdech si nesouc útoky plískanic a času peřeje,

volám a kraluji nad říší dýmu a spěže.

Dávno má svatyně vznosná ztratila krásu mládí.

Vzduch z něhož mluví léta a dávné vyprávění,

na vysokých římsách usedá, dříme a spí a hladí

zborcený ozdob lem a zmírá v zapomnění.

Jen proudy světla se hrnou s výše až na zem, popraskanou v stáří

a na paprscích si svoji jízdu tichem cvičí prach.

Divně se k tomu usmívají svatí na oltáři,

jen tiše šeptnou, pokývají hlavou a čas jde dál v svých hrách.

Jinak je ticho. Tak blízko však je život a halas se ku předu valí,

nad domy stoupá dým, šachta si zpívá svou černou píseň.

Tu všechno krví žhne, krví se práce platí a pálí

krev na dlaních a v jícen svolává bolestnou smrti tíseň.

Dětí, tisíce dětí si hrálo za mým závětřím a slínem,

s kopce až k prvním chalupám na stráni zpíval jejich hlas.

Přišli i staří na práh si sedli a nad svým klínem

zas jednou za rok začali měřit svůj vratký čas.

Teď znovu volám, je dávno rok v dáli,

vyrostlo a zaseto do země mnoho vašich zrn.

Znovu vás volám, znovu vás k sobě vábím,

dřív než se rozkutálí,

do země, do světa ti, které jak pastýřka hlídám a trn

před vámi ohýbám a vaši cestu hladím.

... a na svém oltáři se za vás modlím k Bohu J. S.

Úryvek z buletinu vydanému u příležitosti poutě v roce 1941 zpracoval Lukáš Volánek. Za jeho zapůjčení velmi děkuji panu Františku Šmerdovi.