Rosice mají novou pamětní desku věnovanou Františku Cardovi, místnímu rodákovi

Ilustrační foto
Autor: Rosa

Letos uplynulo osmdesát let od konce druhé světové války. Tento konflikt zasáhl do osudů mnoha obyvatel Rosic. Části z nich, příslušníkům čs. zahraniční armády, bude věnována výstava na zámku v Rosicích.

Součástí celodenního doprovodného programu pod názvem „Se lvem na čepici II.“ bude jak její zahájení, tak i slavnostní odhalení pamětní desky Františku Cardovi, s jehož životními osudy bychom vás nyní rádi seznámili.

František Carda se narodil v Rosicích 27. července 1909 do rodiny rolníka Františka Cardy a  Kristýny Cardové, rozené Růžičkové. Měl dva starší nevlastní bratry Josefa a Jaroslava Pohlovy.

Jeho otec padl v listopadu 1914 na východní frontě. Po dosažení základního vzdělání se dva roky učil svrškařem u firmy Šmoldas v Rosicích. Byl silně nábožensky založený, po vyučení vstoupil do řádu kapucínů a do roku 1930 žil v klášteře v Praze. Poté odešel do Breust-Eijsdenu v Holandsku, kde pracoval jako zahradnický pomocník.

V říjnu 1931 nastoupil vojenskou službu u 43. pěšího pluku v Brně, během níž absolvoval poddůstojnickou školu a dosáhl hodnosti svobodníka. Po vojně odjel nejprve na necelý rok do belgického Namuru a poté do Francie, kde působil opět jako zahradnický pomocník v Indre, Angers, Nantes a v Paříži až do vypuknutí války.

Dobrovolně se přihlásil do československého vojska a 26. října 1939 nastoupil v Agde. Prošel třítýdenní opakovací poddůstojnickou školou a dvojměsíčním zdravotnickým kurzem. Se svým plukem prodělal tvrdé ústupové boje na Marně a Loiře.

Po pádu Francie v červenci 1940 se mu podařilo evakuovat do Velké Británie. Následoval přesun do tábora v Cholmondeley, kde došlo k reorganizaci naší armády. František Carda byl přiřazen k druhému pěšímu praporu. Během své služby absolvoval kurzy sběračů raněných, asanační, zdravotnický a kurz pro přípravu pitné vody a do konce války sloužil na pozici zdravotnického poddůstojníka.

V této funkci odejel v září 1944 s třetí rotou druhého tankového praporu do Francie, kde se až do květnové kapitulace podílel na obklíčení německých vojsk v přístavu Dunkerque. Válku ukončil v hodnosti rotného.

Po demobilizaci v prosinci 1945 se vrátil do Rosic a pracoval v zemědělství, později ve výpravně zboží ČSD Brno. V květnu 1948 vstoupil zpět do armády, prošel několika kurzy, výcviky a stážemi a zastával funkce pomocného zdravotníka, správce augmentačního skladu apod. Na konci roku 1949 se oženil s Kristinou Brázdovou. Rok nato byl přemístěn ke Krajskému vojenskému velitelství v Brně a od září 1951 zařazen na místo náčelníka tajné spisovny Okresního vojenského velitelství v Rosicích. Posledního povýšení – na poručíka administrativní služby – se dočkal v lednu 1954, ovšem za tři měsíce nato, 14. dubna 1954, náhle umírá na leukemii.

Článek byl převzat ze zpravodaje Rosa, titulek je redakční