Kam za rosickou historií? Příběhy ve fotografiích odhaluje web Memoria

Ilustrační foto
Autor: Archiv města Rosice

Říká se, že jedna fotka je leckdy za tisíc slov. Po několika výletech do rosické minulosti na webu Memoria musím souhlasit. Dýchne tu na vás elegance časů staré monarchie, neutěšenost let válečných nebo si s úsměvem zavzpomínáte na léta reálného socialismu.

Práce knihovnice Jarky Eliášové, která má Memorii na starosti, však nespočívá jen v digitalizaci fotek. Snímky opatřuje také mnohdy úctyhodně hutným faktografickým backgroundem. Poprosil jsem ji, aby se mnou o této své skoro detektivní práci ztratila pár slov.

Jarko, jak dlouho už se vlastně o Memorii staráš a kolik je tam fotek?

Rosická Memoria funguje v péči knihovny od roku 2020 a k dnešnímu dni je zde cca 750 fotografií.

Vzhledem k tak vysokému počtu bych řekl, že už se těžko najdou nějaké zajímavé dosud nepublikované. Nebo se pletu?

Je pravda, že nejvíc materiálu se k nám dostalo hned ze začátku. Rozsáhlou sbírku jsme dostali od Ljuby Sobolové, jejíž tatínek Josef Smělík byl známý rosický fotograf. Jeho fotografie pokrývají dlouhé období od padesátých let až do roku 1989. Cenný zdroj pro nás znamenala také sbírka historických fotek Jarky Helsnerové, která je za přispění mnoha dárců několik let shromažďovala v archivu KIC. Pochopitelně, další takhle velké sbírky se už asi těžko někdy dočkáme. To není moc pravděpodobné. Každopádně nám ale lidé fotky stále nosí, byť po jednotkách kusů. Třeba zrovna nedávno nám věnoval několik zajímavých fotek z rosických poutí v sedmdesátých letech František Ševčík. Jak říká Monika (Monika Pokorová, pozn. red.), Memoria je dáreček, který pořád rozbalujeme.

Máš ještě na něco políčeno? Fotky, o kterých myslíš, že patrně existovaly nebo existují, ale leží dosud někomu v  krabici na půdě?

To víš že ano. Tak namátkou třeba interiéry Rahnova domu. Ze svědectví pamětníků usuzujeme, že byl vybavený krásným mobiliářem podobně jako třeba Kellnerova vila. Zajímavé by určitě byly fotky přilehlé zahrady, která se dnes částečně zachovala jako zahrada mateřské školy. Stával tu prý nádherný skleník. Vše ale vzalo zasvé během války a v letech bezprostředně následujících.

Je taky škoda, že se nedochovala žádná fotka vily rodiny Franzů, která stávala tam, kde je dnes AGNI a hřiště Mochomůrka. Dnešní padesátníci a čtyřicátníci si v těchto místech pamatují už jen zpustlou zahradu.

Aktuálně zrovna teď bychom hodně stály o fotky z dětského domova, který tu v budově nynější mateřské školy na ulici Smetanova fungoval do osmdesátých let.

Kde sháníš k fotkám informace?

Velkou výhodou je, když jsou na rubu fotky – ať staré či novější – uvedeny údaje o tom, koho snímek zachycuje, datum pořízení nebo místo, kde ona fotka vznikla. Ale leckdy musíme pátrat. Memoria je právě v tomto výborná, že umožňuje prohlížet ty snímky kdykoli kdekoli.

Takže lidé si vzájemně ukazují fotky v telefonu, vedou nad nimi disputace a pak nám přijdou říct, co ví nebo co vypátrali. Často čerpáme i z rosických kronik, almanachů různých spolků nebo Rosického zpravodaje, zejména z šedesátých let minulého století. A samozřejmě především ze vzpomínek pamětníků či rodinných příslušníků. Stejně tak i fotky uveřejňované v Rose mají silnou odezvu a my jsme za to rády.

Poslední dotaz: Tvůj vzkaz čtenářům?

Milí čtenáři, pokud někde najdete nebo pokud zdědíte staré fotky z Rosic, určitě je nevyhazujte a přineste nám je, prosím, do knihovny. Nikdy nevíte, komu tím můžete udělat radost.