Zastávka

Učitelem roku 2004 je Eva Kokešová ze zastáveckého gymnázia

Ilustrační foto
Autor: zastavka.cz

Jejími předměty jsou čeština a němčina.V obou používá metody programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Rok, kdy se s ním seznámila, byl pro ni, jak tvrdí, přelomový. Vážení čtenáři, do ankety učitel roku posílali čtenáři hlasy následujícím pedagogům: Petru Albrechtovi z Gymnázia Příbram, Ireně Koudelkové ze Základní školy Červený vrch v Praze, Rostislavu Riškovi z Waldorfské školy v Příbrami, Janu Vrtiškovi ze Základní školy ve Vraném nad Vltavou a Evě Kokešové z Gymnázia v Zastávce u Brna.

Všem, kteří to udělali, děkujeme. V dnešním vydání přílohy Akademie přinášíme výsledky ankety a také rozhovor s vítězkou Evou Kokešovou.

Její prvenství je přesvědčivé. Získala dvojnásobné množství hlasů než druhý v pořadí a pětinásobek toho, co získal třetí. Výsledek je o to zajímavější, že gymnázium, kde Eva Kokešová učí, nestojí, pravděpodobně jediné v Česku, ve městě, ale de facto na vesnici, protože Zastávka status města nemá. A protože jde o gymnázium nevelké, hrozí mu to, co jiným malým školám. Z ekonomických důvodů by mohlo být zrušeno nebo spíše sloučeno s jinou střední školou. Toho se učitelé i žáci obávají.

LN: Kdy jste začala učit?

V osmnácti, hned po maturitě. Třetí třídu základní školy.

LN: To jste tedy patřila do kolonky nekvalifikovaná. Myslíte si z dnešního hlediska vysoce kvalifikované učitelky, že jste učila dobře?

Mě to hrozně bavilo. A když člověka něco baví, dělá všechno, aby to dělal co nejlépe. Nemyslím, že by mi tenkrát chyběla zrovna kvalifikace. Ale určitě mi chyběly zkušenosti. Ty jsou pro pedagoga velice důležité.

LN: Studovala jste tedy tak říkajíc za pochodu...

Ano, češtinu a němčinu na filozofické fakultě v Brně. Přitom jsem učila, co se dalo. Ruštinu, tělocviky, hudebky, jeden rok jsem působila taky jako vychovatelka. Teď už jsem desátý rok na gymnáziu v Zastávce. Na tom gymnáziu, které jsem navštěvovala jako studentka. Někteří učitelé, kteří mě tehdy učili, jsou teď mými kolegy.

LN: Můžete tedy porovnávat. Je velký rozdíl mezi gymnáziem osmdesátých let a tím dnešním?

Velmi se změnilo vybavení. Škola je modernější, má dokonce novou budovu, jsou tu počítače, máme dokonce sportovní halu.

LN: Co studenti, ti se změnili?

O moc jiní nejsou. Někdo vždycky táhl a někdo se vezl. My ale dřív měli větší hlad po kvalitních věcech. Po dobrých knížkách, dobrých filmech. Sháněli jsme, co se dalo sehnat. Dneska se dá sehnat skoro všechno a žáci jsou trochu přesycení. Loni si zkoušeli po vzoru Malého prince vytvořit každý svou planetu. Ne jeden, ale několik z nich nakreslilo planetu hojnosti. Oni sami však leželi uprostřed toho všeho v posteli, jako by je nic nelákalo.

LN: Gymnázium v zastávce je poměrně malá škola. Jaké to je učit na malé škole?

Má to své velké výhody. Od vždycky. Například za mých studentských let sem z politických důvodů z Brna přeložili jednoho z nejlepších češtinářů, vyskoškolského profesora Kožmína. V 90. letech jsem ho měla u obhajoby na vysoké škole. Našli jsme společné téma - Komenský. Dnes je výhodou malé školy dobrá, téměř rodinná atmosféra. Nevýhodou je naopak damoklův meč zrušení. Malé školy prý nejsou rentabilní. V té naší je ale tolik studentů, kolik se tam vejde. Kdybychom se měli slučovat s jinou střední školou, bylo by to nejspíš učiliště v Rosicích. Nevím, co by se na tom ušetřilo. Snad jen plat jednoho ředitele.

LN: Víme o vás, že jste se zapojila do programu Čteníma psaním ke kritickému myšlení. Našla jste si ho z vlastní vůle, nebo vás k tomu mělo vedení školy?

Rozhodně mě k tomu nikdo nenutil. Setkala jsem se s tím programem z vlastní iniciativy a musím říct, že to bylo pro mne přelomové setkání. Na školení jsem skoro utíkala. Pro ředitele totiž nikdy není jednoduché zajišťovat suplování. Platila jsem si ze svého i cesty, kursovné a pak letní školu. Myslím, že mě to stálo pár tisíc. Ale nelituju. Ten program, který je mimochodem mezinárodní, přináší metody, jak učit žáky, aby hledali v textu podstatné, aby to podstatné dovedli využít, aby si dovedli udělat na věc svůj názor a obhájit ho. Aby věděli, proč si to či ono vybírají a ná základě čeho si to vybrali. Jestli třeba na bázi emocí, zkušeností a nebo něčeho jiného. Prostě nutí lidi myslet a třídit informace, které se na něho valí. Koho by zajímalo dozvědět se o něm víc, ať se podívá na www.kritickemysleni.cz

LN: Máte někdy potřebu své žáky nějak sankcionovat, tedy potrestat?

Ne, nemám. Když je zaujmete, jsou skvělí.

LN: Pořád se mluví o tom, že učitelé jsou nedoceněni. Cítíte se taky tak?

Neučím kvůli penězům, ale za šestnáct tisíc tarifního platu si při dvou dětech někdy nemůžete dovolit koupit ani odbornou knížku, kterou byste potřebovali. A to nemluvím o tom, jak před žáky vypadáte se zastaralým počítačem, mobilem nebo otlučenou škodovkou. Myslím, že v době, kdy peníze znamenají úspěch, nám to na autoritě nepřidá.

VÝSLEDKY ANKETY UČITEL ROKU

1. Eva Kokešová, Gymnázium v Zastávce u Brna

2. Rostislav Riško, Waldorfská škola v Příbrami

3. Petr Albrecht, Gymnázium Příbram

Pozn.: Nadpis redakčně upraven.