Ovocné stromy v Rosicích mají zvláštní péči, aby lépe rostly a prospívaly

Ilustrační foto
Autor: Pixabay

Michaela Kašperová bydlí už dva roky v Rosicích a věnuje se zejména řezu ovocných stromů. Má stromy ráda a nevnímá je pouze jako živý stroj na plození ovoce. Její pojetí péče o ně je tedy odlišné od praxe, která dodnes určuje podobu většiny zahrad či sadů u nás.

Jak byste blíže popsala svou práci?

Stromy ořezávám přírodě blízkým způsobem, tedy tak, aby každý můj zásah ctil a vycházel z biologických potřeb samotného stromu. Nesnažím se stromy tvarovat, zmenšit, přestavět, pouze je odbornými zásahy vedu k delší životnosti a lepší plodnosti. Existuje pro to termín extenzivní ovocnářství. Takto založený a pěstovaný sad vypadá úplně jinak než třeba velkosady ve Starém Lískovci. Stromy rostou ve větších rozestupech, nechává se pod nimi tráva, ve které mohou žít užitečné organismy. Stromy jsou velké a dlouhověké. Takový sad má potom i jiné funkce než plodit ovoce. Třeba udržuje vláhu, je domovem spousty zvířat a rostlin...

Takový způsob pěstování se do malých soukromých zahrad moc nehodí, že?

Ano, dnes není moc oblíbený. Ale dřív to bylo jinak. Myslím, že spousta čtenářů má z dětství vzpomínku na zahradu svých prarodičů, kde rostly jen vysoké staré stromy. Ty ale dožívají a mizí. Když se projdete kolem zahrad v jakékoli české vesnici nebo městě, uvidíte, že tam převládají nízkokmeny. Je to dědictví zejména sedmdesátých let, kdy byl silný trend upozadit vysoké kmenné tvary. Ale i dnes chce mnoho lidí mít na zahradě malé stromy, a to z pochopitelných důvodů: jsou méně náročné na česání, na podzim z nich spadá méně listí. A pak tu od devadesátých let přibývá lidí, kteří chtějí mít pouze okrasnou zahradu s jehličnany, bez ovocných stromů.

Vysoké stromy jsou tedy majestátní, hezké, ale nepraktické.

To neplatí úplně. Ukazuje se to v posledních letech, kdy pociťujeme klimatickou změnu. Kořenový systém vysokých stromů zasahuje do větší hloubky, a díky tomu tyto lépe odolávají suchu.

Mluvili jsme o soukromých zahradách, ale pokud jde o veřejný prostor, pozoruji, že v poslední době se nám ovocné stromy opět vrací do krajiny.

Ano můžeme to vidět i na okolí Rosic, kde máme několik nových výsadeb. Sazejí se opravdu hodně. Vysazování nových stromů je z mnoha důvodů pozitivní věc, nese to však s sebou nutnost se o výsadbu starat. Jezdím stříhat do nejrůznějších koutů našeho kraje a vidím, že leckde ta kvalifikovaná péče chybí. Chápu, že to je problém zejména pro menší obce, protože ne každá má k dispozici člověka, který to umí.

Takže vykopat díru a dát do ní sazenici je to nejmenší.

Přesně tak. Kromě zajištění údržby je při vysazování potřeba uvažovat v širším kontextu a respektovat povahu okolní krajiny. Konkrétně třeba docela rozšířené okrasné jalovce (jalovec čínský a jalovec chvojka) přispívají k šíření rzi hrušňové. Tato houbová choroba se projevuje rezavými fleky na listech. Zpomalí se růst, ovoce je horší, mladé stromy mohou uhynout. V současnosti je tato nemoc poměrně masivně rozšířená a ztěžuje pěstování hrušní podobně jako šarka u švestek.

To je škoda. Hrušky jsou dobré na všechny způsoby.

To ano, bohužel je teď ohrožuje další nemoc, tzv. chřadnutí hrušní. Trápí hlavně rakouské pěstitele, u nás se vyskytuje zatím málo. Problém je, že proti němu není ochrana. Intenzivně se ale zkoumá, tak pevně doufám, že o hrušně nepřijdeme.Přejme si, aby se tak nestalo. Děkuji za rozhovor.

Článek byl převzat ze zpravodaje Rosa se souhlasem vydavatele