Zastávka

Sokolský den v Zastávce očima návštěvníka

Ilustrační foto
Autor: RegionálníPortály.cz

Jako příležitostný návštěvník využívající jejích laskavých služeb jsem obdržel a přijal pozvání na oslavu jejích narozenin. U žen se o věku nesluší mluvit, ale tato dáma jistě promine, že se ten její objevil i na pozvánkách a plakátech.

Před 75. lety poprvé otevřela náruč všem milovníkům cvičení a sportu v Zastávce u Brna. Dlouhá léta služby se nesmazatelně vryla do její tváře i útrob, a to i přes veškerou péči všech, kdo měli snahu se o ni starat tak, jak právě okolnosti dovolovaly. Samozřejmě je řeč o zastávecké sokolovně.

Byl jsem tedy pozván na slavnostní setkání při této příležitosti. Měla to být má první zkušenost se Sokolským dnem, takže jsem vůbec netušil, co mě čeká. Jak se ukázalo, překvapen jsem měl být hned několikrát.

Honosná budova mě přivítala určitě stejně vznešeně jako zářící novotou vítala první návštěvníky před necelými osmi desítkami let. Bez přetvářky, jako by věděla, že pravá krása staré budovy nepramení z pěkného šatu, ale z ducha, kterého mu vetkli lidé: ti, kteří ji stavěli, ti, kteří se o ni starali a starají, ti, kteří ji užívali a užívají.

Sál tělocvičny se proměnil v celkem útulnou zasedací místnost. Stylové pozadí předsednického stolu vytvořila nářaďovna, boky pak patřily státní vlajce na straně jedné a sokolské na straně druhé. Židle byly obsazeny asi z poloviny. Prvním překvapením bylo, že jsem, až na výjimky, marně hledal tváře těch, se kterými se tu vídávám pod volejbalovou sítí nebo s florbalovou hokejkou v ruce.

Vyslechli jsme několik krátkých projevů a vzpomínek z historie Sokola v Zastávce. Byly připraveny zajímavě a s citem pro délku tak, abych ani já, nevděčný posluchač projevů, neusnul. Promluvili i přítomní zástupci župy, jména a funkce si nepamatuji, to víte, laik. Následovalo předávání pamětnických listů a diplomů, z počátku provázené rozpaky nad neúčastí některých zasloužilých členů.

Dalším překvapením byla výstava. Vystavené materiály i sama osoba vystavovatele vzbudili můj obdiv a úctu. Rád jsem vyslechl i osobní komentář k některým exponátům.

A další překvapení: z rozhovoru s jedním z představitelů župy vyplynulo, že jedním z cílů Sokola je rozšířit působnost a povědomí o sokolské organizaci i mimo oblast „kotoulovou“, zejména do sféry kulturní a společenské. Byl potěšen zjištěním, že právě v sokolovně v Zastávce mimo sportu připravují zástupci mladší generace další taneční večery, kde se společně pobaví a tu a tam i naučí nějaký ten krok z oblasti standardních, latinskoamerických, ale i dalších tanců. Padla zmínka o úmyslu uspořádat ples a dokonce někdo připomněl, že myšlenka na ochotnické divadlo by znamenala návrat k tradici, neboť ještě dnes žijí členové tehdejšího ochotnického spolku.

Občerstven domácím pečivem a kávou odcházel jsem ze svého prvního Sokolského dne a musel jsem si přiznat, že jsem Sokolu křivdil. V mém povědomí, stejně jako asi v povědomí mnoha dalších lidí, byl Sokol zkamenělou vzpomínkou na časy zašlé slávy, kdy lidé objevovali kouzlo pohybu a nestyděli se uznat potřebu pěstovat mimo tělo i ducha, kdy zcela jinak vnímali oslovení „bratře“. Pravda, valná většina účastníků toho dne byla právě z oné generace, která zažila rozkvět Sokola. Ale nemusí hned pršet, oživovat sokolovny k pohybu, kultuře a společenským akcím je možné po kapkách. A když si vybavím onu partu mladých lidí ze Zastávky a Rosic, která se setkává nejen při sportu, myslím, že právě v Zastávce u Brna by se mohlo zase jednou rozpršet. Nazdar!