Rok 2023 bude pro zámek v Rosicích zlomovým rokem

Ilustrační foto
Autor: Město Rosice

Zámek je místem, kde se již v 17. století „dělala“ evropská politika. Usnesením vlády ČR 23. listopadu tohoto roku dostal rosický zámek status národní kulturní památky. Stalo se tak téměř symbolicky v čase, kdy na své západní stěně prokoukl novou fasádou. Z perspektivy posledních desetiletí jsou to pro zámek jistě významné momenty, které stojí za bližší pozornost, a tedy rozhovor s kastelánem Ludvíkem Vaverkou.

Můžeme, prosím, začít krátkou bilancí toho, na čem se letos pracovalo?

Samozřejmě nejviditelnější a také finančně nejnáročnější byla oprava západní fasády. I když pohled od západu teď skýtá velké potěšení, hlavní důvod opravy nebyl estetický, ale funkční. Fasáda na této straně byla natolik zvětralá, že se 80 % omítky muselo odstranit. Na některých místech odpadané kusy římsy odhalily trámy střešní konstrukce a zdivo, takže do konstrukcí zatékalo.

Souběžně proběhla také repase oken, která byla v podstatě v havarijním stavu. Téměř zároveň s fasádou skončily také práce na opěrné zdi pod kašpárkovskou zahradou a na opravě mostu před bránou. Most byl v havarijním stavu, jeho původní nosná konstrukce nebyla kvalitně odizolována a enormní vlhkost vedla až k narušení statiky, a byť to tak nevypadalo, reálně hrozilo jeho propadnutí. To byly investičně nejnáročnější akce, které financovalo město. Na most přispěl dotací 300 tisíc Kč také Jihomoravský kraj. V naší režii pak probíhaly další opravy: oplechování a klempířských prvků na střeše, vydláždění nájezdu v příkopu a osazení osvětlení cesty ke garážím nalevo od vstupu od zámku.

Hned na začátku roku jsme pak díky akci „Adoptuj dlaždici“ dokončili výměnu dlažby v průjezdu. Všem, kteří se do ní zapojili, bych tímto chtěl poděkovat za velkou pomoc.

Při odstraňování zvětralé omítky prý došlo i na malé překvapení...

Ano, a ne jedno. Na dvou místech se objevila vyústění odpadní šachty. U té větší počítáme s archeologickým průzkumem na jaře. S trochou nadsázky se dá říci, že pro archeology jsou odpadní jímky hotové pokladnice, takže se ještě možná dočkáme dalších zajímavých překvapení. O něco výše pak řemeslníci našli ve zdivu zavrtanou střelu z houfnice a hrot šípu. Jsou to památky na dobývání rosického hradu během husitských válek.

Co pro zámek vlastně konkrétně znamená to, že se stal národní kulturní památkou?

Je to samozřejmě v první řadě otázka prestiže. Zámek se tím bezpochyby dostane do hledáčku většího počtu turistů, bude více na očích. A dále to přináší širší možnosti získávání financí. Například z evropských fondů mohou dostávat dotace jen památky UNESCO a národní kulturní památky. Na druhou stranu se s provozem takové památky pojí nemalá byrokratická zátěž.

Jaké jsou podmínky pro to, aby se nějaká památka dostala do této „první ligy“?

Tak v první řadě musí někdo danou památku navrhnout. Pak se k tomu vyjádří vlastník a správce objektu. Následně k tomu dává řada odborných institucí a komisí svá stanoviska, na jejichž základě ministr kultury navrhuje a vláda rozhoduje. Kritéria jsou v zásadě dvě:

1) Památka musí mít mimořádný stavebně historický význam. V našem případě jsou v tomto ohledu klíčové jednak renesanční arkádové nádvoří a dále renesanční a barokní štukové stropy.

2) Objekt se váže k nějaké významné osobnosti z našich dějin.

Rosičákům asi netřeba napovídat, že tuto podmínku více než splňuje náš zámek v osobě jeho majitele a politika evropského formátu Karla st. ze Žerotína. O tom, jak významně ovlivnil dějiny našich zemí zejména v první třetině 17. století, se učí žáci na základní škole. V letech 1608 až 1615 byl dokonce moravským zemským hejtmanem. Na rosickém zámku se také konala některá z tajných jednání o vzniku Rakousko-Uhersko-Moravské Konfederace krále Matyáše, bratra císaře Rudolfa II. Zámek tedy svým způsobem zasáhl i do evropské politiky 17. století.

Myslím, že zámek se nyní dostává do společnosti památek, kam měl patřit již dávno. Mám z toho upřímnou radost, protože jde o památku jasně nadregionálního významu. A také jsem velmi rád, že stejný názor sdílí i vlastník, tj. město Rosice, a jeho reprezentace.

A na závěr poprosím ještě o jedno zhodnocení uplynulého roku, a to z pohledu návštěvnosti.

Letos jsme se v počtu návštěvníků expozice, ale i jednotlivých akcí předstihli předcovidová čísla, z čehož máme samozřejmě radost. Zajímavé je, že i letos nás navštívilo poměrně dost místních, kteří jsou překvapeni, jak rozsáhlá expozice tu je. S úsměvem mohu i dodat, že dokonce někteří místní jsou opravdu překvapeni, že tady nějaká expozice vlastně vůbec je.

Článek byl převzat ze zpravodaje Rosa