Naučná stezka mezi Rosicemi a Ostrovačicemi vás zavede až 200 let zpět

Ilustrační foto
Autor: Petr Streubel

Vydáte-li se někdy po nové naučné stezce mezi Rosicemi a Ostrovačicemi, čeká vás zajímavá cesta proti proudu času a vy se stanete svědky proměn, jakými prošla toto lokalita zhruba za posledních 200 let.

Průhledné panely jsou prvním realizovaným prototypem v ČR a jsou společným dílem autorky textů Barbory Dvořákové a výtvarníka a fotografa Vladimíra Schmidta. U zrodu projektu stáli Marta Matoušková a místostarosta Lukáš Volánek.

Kde se vzal nápad v této lokalitě udělat naučnou stezku?

Marta Matoušková: Nápad je úzce spjatý s realizací turistického značení, kdy panu značiteli přišla cesta polní krajinou poněkud nudná a bylo zapotřebí ho motivovat nápadem NS, aby značení turistickými značkami v Rosicích navazovalo na značení směrem na Podkomorské lesy. A protože se sliby mají plnit, tak začalo přemýšlení, jak trasu udělat atraktivnější a zároveň zajímavou.

Zpočátku nebylo vůbec jasné, jak trasu NS uchopit, jestli jen jako zpestření pro děti prezentací polních živočichů, nebo přiblížení dávné krajiny. Když přišel Lukáš Volánek s nápadem, aby se přizvala ke spolupráci odbornice Bára Dvořáková, tak úkol zněl jasně, zjistit vše o dané lokalitě.

Když jste začali práci na NS, nebála jste se, že vám tato na první pohled nepříliš atraktivní lokalita nenabídne vůbec nic zajímavého?

Barbora Dvořáková: Přiznám se, že při první návštěvě jsem marně hledala nějaké sjednocující sdělení, zajímavý příběh, nebo fenomén, který je unikátní. Byla tedy výzva přijít s něčím, co nesklouzne k banálním informacím. Ale když jsem při dalších návštěvách slyšela příběhy o zaniklých rybnících, cestách, zmizelém mlýnu a bažantnici, věděla jsem, že krásné sdělení máme na dosah.

Vyobrazení krajiny na panelech vychází ze skutečnosti, resp. z dobových vyobrazení a fotek?

Vladimír Schmidt: Částečně ano a částečně je grafika smyšlená. Podařilo se dohledat jen málo fotografií, popř. jiných obrazových pramenů. Při rekonstrukci podoby krajiny nám však pomohly staré mapy a písemné historické prameny. Co se týče map, šli jsme až k prvnímu mapování – císařským otiskům. Zkoumali jsme je velmi podrobně. Podle toho se dalo zrekonstruovat, kudy např. vedly cesty, aleje, meze a remízky; slovní popis nastínil celkem přesně, jak vypadala třeba bažantnice apod. Takže např. topoly jsou převzaté z jiných fotografií, ale jsou zobrazeny tam, kde historicky bývala alej topolů. Podobně je to s lidmi. Opět dobové snímky, ale z okolí a ne přímo místa. Některé zdroje jsme našli v Národním zemědělském muzeu.

Dozvěděli jste se při práci na NS něco, co pro vás jako rosické rodáky bylo překvapením, nebo alespoň novinkou?

Marta Matoušková: Překvapením pro mě bylo to, že se toho poměrně hodně dalo zjistit, a pro nehistorika bylo zajímavé všechno. Třeba mě zaujalo i to, že pramen z Kývalky byl natolik silný, že zásoboval vodou Rosice, dnes je to jen takový pramíneček. Nebo že v roce 1949 byla naprojektována na jeho toku kaskáda tří rybníků, k jejíž realizaci nikdy nedošlo, ale torzo po hrázi je tam viditelné.

Lukáš Volánek: Těch zajímavých jednotlivostí k takto širokému tématu bylo mnoho. Některé bychom rádi v budoucnu vetkli do elektronické nástavby naučné stezky. V archivu jsem narazil například na fotografii první orby traktorem, které se údajně účastnil i baron De Forest. Když jsem popisek fotografie stejně jako jiné použité historické informace konzultoval s panem Daliborem Kolčavou, dostalo se mi téhle odpovědi: „Fotografie první orby traktorem je velmi zajímavá, ale zda jde o Rosice a o barona De Foresta a jeho manželku, z fotky s jistotou nepoznám. Pokud to jsou skutečně oni, pak fotka musí být pořízena už před první světovou válkou (resp. před vstupem Velké Británie do této války), protože De Forest byl občan nepřátelského státu, od listopadu 1914 se účastnil bojů na západní frontě a nemohl v roce 1915 přijet do Rosic. Také přítomnost baronky v Rosicích je mně podivná, protože v roce 1910 barona De Foresta opustila s o deset let mladším poručíkem, v roce 1912 se manželé rozvedli, v roce 1913 se však usmířili a obnovili sňatek.“ Práce na tvorbě naučné stezky věnované proměnám krajiny vás může překvapivě dovést k informaci o záletech manželky majitele rosického panství. :-)

Současná podoba NS není zatím finální. Co ještě přibude?

Lukáš Volánek: V průběhu léta stezku doplní originální dřevěný mobiliář. Na rozhraní katastrů bude postaven průchozí portál. Relaxační molo bude připomínat existenci bývalého rybníka a zároveň bude prostorem k odpočinku. V blízkosti zrekonstruovaného mostku přes Říčanský potok se objeví schody, které umožní přístup k vodě. To bude atraktivní místo hlavně pro děti. Rád bych poděkoval všem, kteří se na přípravě, podpoře a realizaci tohoto projektu podílejí.

Neříká se mi to lehce, ale musím se zmínit i o tom, že nám týden po instalaci už i něco ubylo. Někdo odcizil stojan s panelem, který připomínal existenci bývalého mlýna. Výroba mobiliáře je velmi časově i finančně náročná. Budeme vděčni za jakoukoliv informaci, která by vedla k nalezení informačního panelu.

Článek byl převzat ze zpravodaje Rosa se souhlasem vydavatele