Volby do EP

Jak na volební neúčast?

Ilustrační foto
Autor: Ondřej Žváček, Wiki...

Zatím poslední volby na území České republiky – volby do Evropského parlamentu 11. a 12. června 2004 – přinesly překvapivě nízkou účast pod 30 % a to i navzdory snaze politických stran přilákat k těmto volbám více občanů. Agentury pro výzkum veřejného mínění sice prezentovaly, že se účast bude pohybovat mezi 45–50 %, ale každému muselo být jasné, že tento odhad je nepřesný, neboť mnoho lidí se prostě a jednoduše stydí přiznat, že k volbám nepůjdou, stejně jako ne vždy popravdě řeknou, koho budou volit.

1. Příčiny volební neúčasti

Existuje jistě mnoho příčin, proč jedno ze základních práv občana – tedy vybírat si svého zástupce – využívá stále méně lidí. Mezi nejčastější argumenty „proč nejít k volbám“ patří znechucenost politickými stranami a politikou obecně, poměrně často konané volby (místní referenda, volby komunální, krajské, senátní, do Poslanecké sněmovny, evropské volby a v budoucnu možná ještě přímá volba prezidenta), v některých případech pak zní argumenty typu „tato instituce je naprosto zbytečná“ (případ Senátu) či „nebylo nám vysvětleno, co a jak daná instituce dělá, jaké jsou její kompetence“ (případ Evropského parlamentu). Argument „nebudu volit, neboť nemám koho“ se mi zdá naprosto lichý, protože jistě by si občan mohl vybrat. Vždyť o hlasy při volbách do Evropského parlamentu se ucházelo 31 stran, od radikální levice (KSČM, Dělnická strana), přes politický střed (Evropští demokraté a SNK) až po extrémní pravici (Národní koalice). Je tedy vůbec možné, aby si člověk nevybral z takového množství různých názorů a postojů? Nebo jsou jen lidé pohodlní a nemají zájem nahlédnout do programů stran?

2. Možnosti zvýšení volební účasti

Sledování příčin, proč lidé nechodí k volbám je samozřejmě velmi důležité, politici by se však měli zaměřit na metody zvýšení volební účasti. Představím zde některé z nich, existuje jich však jistě mnoho dalších.

Jde zde o možnost očištění politiky, akumulace volebních termínů, možnost volby pro Čechy žijící v zahraničí, distanční hlasování poštou, elektronické hlasování, hlasování přes internet a v neposlední řadě také zavedení volební povinnosti. Všechny tyto metody vedou ke zvýšení volební účasti, otázkou je o kolik procent a zda trvale a nejen dočasně.

a) Očista politiky – jednou z prvních možností, jak zvýšit politické povědomí občanů a tak přispět ke zvýšení volební účasti, je schopnost politiků přesvědčit voliče, aby šli k volbám. To dnes není vůbec jednoduché a to píšu z vlastní zkušenosti. Politika je „správou věcí veřejných“, dneska je však bohužel vnímána spíše jako „šance nahrabat si“. Pokud se tato sféra očistí od klientelismu, korupce a jiných nemravností, je zde šance, že občan opět získá důvěru v politiku a přijde opět k volbám. Toto je však běh na velmi dlouhou trať.

b) Termíny voleb – podstatně snadnější možností je možnost zajistit, aby se volební termíny navzájem propojovaly. Tak např. na podzim tohoto roku se budou konat zároveň volby do krajských zastupitelstev a ve třetině obvodů také volby do Senátu. Toto je velmi efektivní možnost, jak propojit dostatečně navštěvované volby (krajské) a volby, které trpí velmi nízkou účasti (senátní). Kromě možnosti propojit řekněme oblíbené a méně oblíbené volby, tak je zde i ten efekt, že voliči jsou k volbám zváni méně často než v současnosti, což je může pozitivně motivovat.

c) Právo volby pro Čechy žijící v zahraničí – ke zvýšení volební účasti může také přispět jednoduché zavedení právo pro naše rodáky, kteří žijí v zahraničí a pro jejich potomky. Většina demokratických zemí dává svým krajanům toto právo, osobně pak nechápu, proč se dosavadní české vlády tomuto brání. Naši krajané patří mezi uvědomělé občany a rádi by se jistě podíleli na rozhodnutích, která jsou v jejich rodné zemi prováděna. Dejme jim tedy tuto možnost.

d) Hlasování poštou – distanční hlasování patří mezi další možnost, jak přilákat voliče k „volebním urnám“. Tento pojem je v uvozovkách, neboť se volič ve své podstatě k volební urně ani nedostane. Poté, co domů dostane hlasovací lístky, najde zde i speciální obálku, do které může vložit vybranou kandidátku (či odpověď na otázku referenda) a poslat poštou na radnici. Náklady by v tomto případě platit buďto stát či volič, to je již další otázka do diskuse. Tuto možnost by jistě využívali naši chataři, podnikatelé navštěvující zahraničí i další skupiny.

e) Elektronické hlasování – tento systém odevzdávání volebních lístků již patří mezi sofistikovanější formy zvýšení volební účasti. Ve skutečnosti je to však velmi jednoduchý systém a to jak pro voliče samotného, tak pro volební komise při sčítání hlasů. Společně s volebními lístky dostane volič také čipovou kartu, která je zakódována jen pro něj. Volič si může vybrat, zda půjde volit tradičně s lístky nebo zda vybere modernější formu (v Nizozemí, kde je již při většině voleb umožněn tento výběr hlasování, ji využívá neuvěřitelných 94 %). Pokud si vybere možnost volit čipovou kartou, dostaví se do volební místnosti, jeho karta je odblokována a poté volič přistoupí k volebnímu stroji, kde si vybere politickou stranu (textová i grafická forma), případně přidělí preferenční hlasy. Kartu vysune z přístroje a vhodí do speciálního sčítacího stroje. Jeho hlas je okamžitě započítán. Po skončení hlasování stačí zmáčknout tlačítko „TISK“ a okrsková komise během pěti minut ví, jak v jejich okrsku volby dopadly. Tato možnost přitahuje především mladé voliče.

f) Hlasování skrze internet – asi nejmodernější, v současnosti však velmi omezená forma hlasování. Některé státy již sice tuto formu testují, ale pouze na omezeném počtu voličů a při méně významných volbách (jako např. komunálních). Jde o velice jednoduchou a pro mladší generaci obzvláště přitažlivou záležitost. Od státní volební komise dostane občan do vlastních rukou obálku, kde najde své přihlašovací jméno a heslo a kromě toho také disketu či CD, kde najde autorizační klíč. V den voleb si volič – např. při čtení své pošty – načte stránku (např. www.volby2020.cz), vloží přihlašovací údaje a autorizačním klíčem potvrdí, že je oprávněn volit. Pak již velmi jednoduše vybere stranu, případně kandidáta (tak, jak to známe z hlasování v anketách) a po kontrole zadaných údajů vše potvrdí. Vše trvá maximálně pět minut. Tímto využil svého občanského práva a může nerušeně pokračovat ve čtení své pošty.

g) Volební povinnost – pravděpodobně nejjednodušší a zároveň nejefektivnější formou zvýšení volební účasti je zavedení volební povinnosti. V mnohých zemí světa tato povinnost existuje (např. Belgie, Austrálie, Chile či Lucembursko) a nevyvolává nějaké znechucení. Existuje mnoho důvodů pro (větší zájem o věci veřejné, empiricky dokazatelný nárůst volební účasti, demokracie je vláda lidu, a tak by se na rozhodování měli podílet všichni), ale i mnoho důvodů proti (odmítnutí jít volit jako projev odmítnutí politiky, odmítnutí jít volit jako projev nedůvěry vládě, využíváno totalitními režimy). V zemích, kde tento princip funguje je nutné k volbám přijít (a to na všech úrovních), jinak člověk dostane velmi vysokou pokutu (v Belgii je to až 1000 €). Je na Vás, zda tuto metodu přijmete či nikoliv, mě osobně neuráží a její přijetí mi nezpůsobuje žádný problém.

Pozn. vydav.: Web Evropských demokratů: www.edemokrate.cz