Rosicko

Události roku 1918 v Rosicích

Ilustrační foto
Autor: KIC Rosice

Jedná se o přepis úryvků z rosické kroniky, které jsou publikovány vůbec poprvé. Kronikářem byl tehdy František Pokorný – učitel v Říčanech.

Nálada obyvatelstva

Za těchto poměrů byla nálada obyvatelstva velmi špatná. Lid byl znervosněn starostmi o zdraví a život svých blízkých na frontách, i svými vlastními útrapami v zázemí, byl přesycen válkou, projevoval otevřeněji radost nad neúspěchy rakousko-uherských vojsk. Množila se udání osob pro neloyální projevy. (..)

Uhelné doly pánve rosicko-oslavanské byly dány pod vojenský dozor. Na šachtách zavládl přísný vojenský režim. Dělnictvo bylo trestáno vojenskými tresty: vězením a poutáním do okovů („španglí“)

Státoprávní prohlášení českého svazu poslanců na říšské radě dne 30. května 1917 a udělení všeobecné amnesie dávaly tušiti i nezasvěceným určitou slabost vlády.

1918

Naděje lidu na ukončení války zklamaly. I rok 1918 pokračuje ve znamení útrap, nejistoty a starostí o zítřek. V lednu byla vydána nová aprovisační nařízení.

V polovici dubna byly ve městě rekvirovány za četnické asistence zbytky zemáků, která byly ihned odevzdávány horníkům do Bož. Požehnání. Tak bylo obyvatelstvo zbaveno i zásob připravených k sázení. Mnozí lidé chodili pro brambory do vesnic k Náměšti a Vel. Meziříčí, vraceli se často po několika dnech s nepořízenou, nebo s několika kg zemáků, které ihned vysazovali.

Neúspěchy ústředních mocností na frontách a hospodářská tíseň dávaly tušiti i nezasvěceným možnost politických změn v monarchii Rakousko-Uherské nebo dokonce i její pád. Projev českých spisovatelů v květnu 1917 a neohrožené prohlášení českých poslanců 6. ledna a 13. dubna 1918, jakož i zprávy o osvobozovací činnosti našich politiků za hranicemi, určitější zprávy o tvoření zahraničních armád – legií ve Francii, Italii a v Rusku lámaly nedůvěru v osvobozovací boj i u lidí malověrných, dodávaly větší odvahu a smělost těm, kteří pod hrozbou trestů a persekuce tutlali v sobě touhu po osvobození. V květnu 1918 pořádány byly na mnoha místech k národním slavnostem s projevy pro samostatnost a zřízení čsl. státu.

Všenárodní slavnost

Taková slavnost byla i Rosicích. V neděli dne 16. června 1918 uspořádaly všechny rosické spolky na podnět Místního odboru Národní jednoty pro jz. Moravu za součinnosti Českého Srdce všenárodní slavnost ve prospěch národního divadla v Brně. Protektorát slavnosti ochotně převzalo městské zastupitelstvo, které konalo dopoledne toho dne slavnostní schůzi.

Starosta města, lékárník Jan Hájek, vzpomněl při zahájení schůze vážných chvil, které českému národu nastaly, i obětí, jež v těchto pohnutých dobách přinesl. Odmítl útoky na národ a vřelými slovy projevil přesvědčení, že občanstvo rosické stojí neochvějně za svými poslanci, vzpomíná památné schůze pražské dne 13. dubna 1918 a opakuje z ní mohutná slova národní přísahy. Poté přijata byla shromážděním tato resoluce:

„Obecní zastupitelstvo města Rosic připojuje se jednomyslně jménem veškerého občanstva našeho města k prohlášení našich poslanců ze dne 30. května 1917, 6. ledna a 13. prosince 1918; prohlašujeme, že vytrváme v boji za samostatný československý stát do konečného vítězství.

Sjednocení všech zástupců českého národa na říšské radě, které plně schvalujeme, budiž zářným vzporem všemu občanstvu; chceme podporovati vše, co sloužiti má k vespolnému bratrství a co napomáhá národu k jeho všestrannému pokroku. Proti všem snahám trhati české království na samostatně ohraničené kraje, v nichž by naše menšiny byly vydány na pospas germanisaci, ohražujeme se co nejrozhodněji. Rovněž ohražujeme se proti umlčování říšské rady a žádáme za její brzské svolání.“

Předvečer nár. osvobození

Zatím šinula se kola historie neúprosně vpřed. Lid, vyčerpaný válkou, zkrušený svízeli minulých let, otupělý nedostatkem, bídou a ranami všeho druhu, kterými jej stihala válka, pomalu zvedal hlavu, rovnal záda a zatínal pěstě, připracuje se k rozhodnému úderu, jímž by se osvobodil z 300letého poddanství. Chvíle ta dostavila se nad očekávání brzy.

Státní převrat

Dne 28. října 1918 proveden byl v Praze a ve větších městech českých zemí nekrvavý státní převrat. Vláda věcí našich vrátila se v ruce národa. Zlomeny byly okovy raba, úpějícího po věky pod jhem nenáviděných Habsburků. Padla monarchie Rakousko-Uherská a prohlášen byl samostatný Československý stát.

První zpráva

Telegrafická zpráva o státním převratu došla do Rosic 28. října o 10. hodině dopolední. Houfy lidí hrnuly se k poště, kde byl vyložen telegram. První dojem byl drtivě radostný. Živým rokováním, výkřiky nadšení, ba i slzami na rozjasněných tvářích dávalo občanstvo výraz svému radostnému vzrušení. Žactvo, poučené ve škole o významu dějinného okamžiku, objevilo se ještě dopoledne na ulicích města, které procházelo v průvodu za zpěvu a nadšeného provolávání slávy nově zrozenému státu.

Slavnostní schůze zast.

Večer téhož dne konalo městské zastupitelstvo slavnostní schůzi. Starosta Jan Hájek dojat projevuje radost a štěstí nad tím, že nám osud dopřál dočkati se zřízení samostatného státu. Za posvátného ticha s pohnutím předčítá telegram, oznamující vyhlášení samostatnosti:

„Všem okresním výborům a obecním úřadům! Zákon vydaný Národním výborem dne 28. října 1918. Samostatný stát československý vstoupil v život. Zachována byla souvislost dosavadního právního řádu se stavem novým, aby nenastaly zmatky a upraven byl nerušený přechod k novému státnímu životu.

Národní výbor jménem československého národa jako vykonavatel státní svrchovanosti nařizuje:

Článek 1. Státní formu československého státu určí národní shromáždění s Československou národní radou v Paříži jako orgánové jednotné vůle národa. Než se tak stane, vykonává státní svrchovanost Národní výbor.

Článek 2. Veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti.

Článek 3. Všechny úřady samosprávné, státní a župní ústavy, zemské, okresní, župní a obecní úřady jsou podřízeny Národnímu výboru a prozatím úřadují a jednají dle dosud platných zákonů a nařízení.

Článek 4. Zákon tento nabývá platnosti dnešním dnem.

Článek 5. Předsednictvu Národního výboru se ukládá, aby tento zákon provedlo.

Dáno v Praze 28. října 1918.

Antonín Švehla v.r., Jiří Stříbrný v.r., František Soukup v.r., Dr. Vavro Šrobár v.r., Dr. Alios Rašín v.r.“

Starosta vzpomíná padlých, kteří za svobodu naši přinesli největší obět, nabádá ke svorné společné práci a provolává novému samostatnému státu československému „nazdar!“

Projev veřejnosti

Mezitím shromáždily se na náměstí nesčetné davy občanstva, žactvo škol obecných, měšťanských i průmyslové školy pokračovací. Ke shromáždění promluvil starosta Jan Hájek a za dělnictvo Frant. Kolčava. Za slavnostního osvětlení budov veřejných i soukromých procházel ulicemi města za všeobecného nadšení mohutný průvod s pochodněmi, lampiony a prapory v národních barvách.

Radost a nadšení lidu byly plně oprávněny. Občanstvo se těšilo nejen z politického vítězství, nýbrž radovalo se i z ukončení zhoubné války očekávajíc i konec jejích svízelných doprovodných zjevů a těšil se na budoucí pokojný život v rodinách.