Události, postřehy

Deník legionáře, část 1.: Z Brna ke Krakovu vstříc ruské frontě

Dominika Žáková
pondělí 26.10.2015

Ilustrační foto
Autor: Vlastivědný spolek Rosi...

Úvodní dny první světové války se nesly ve znamení příprav a formování vojenských jednotek, které mířily na východ bojovat za císaře pána. Jedním z mladých mužů, kteří tehdy vstoupili do rakousko-uherské armády, byl i tetčický rodák Tomáš Holešovský. Jeho deník, který postupně publikujeme na našich portálech v rámci seriálu Válka po 100 letech – unikátní deník legionáře z Rosicka, jsme poprvé představili v minulém článku. Tentokrát již nahlédneme do samotných zápisků vojáka a vydáme se s vojínem Holešovským na cestu do jižního Polska, tehdy součásti Pruského království.

 

Všeobecná mobilisace 31. 7. 1914.


VOJNA 1914


1. 8. 1914

Přihlásil jsem se k armádě.


4. 8. 1914

Byl jsem přidělen k 8. pěšímu pluku, pracovní oddělení 3.

 

Pěší pluk č. 8 (v originálním názvu Infanterieregiment Nr. 8) vznikl již v roce 1873. Jeho historie však sahá až do období třicetileté války, čímž se řadí mezi nejstarší pluky císařské armády. Doplňovacím obvodem bylo v roce 1914 Brno, složen byl z 67 % z Čechů, 31 % tvořili sudetští Němci a 2 % ostatní národnosti. Příslušníci 8. pěšího pluku nosili trávově zelné výložky a žluté knoflíky. Jeho bojištěm se stala ruská fronta v Haliči. (zdroj: forum.valka.cz)


10. 8. 1914

Odjeli jsme z Brna do Krakova, kamž jsme dojeli.


11. 8. 1914

O 10. a ½ hod. dopol. zcela znavení, neboť nás nacpali do vozů tolik, že jsme musili celou cestu státi. Po cestě od Brna po Bzenec dávali nám lidé na všech stanicích různá občerstvení, která šla některým tak k duhu, že byli pod obraz a tím se nám stala cesta ještě „příjemnější”.

V Krakově nás nechali 3 hodiny na sluncem rozpálené dlažbě, načež nás zavedli za město do parku, ale v městě jsme již prožili první válečný „děj”, ovšem s veselým zakončením. Pojednou bylo všude pozorovat na všech tvářích zvláštní strach a zvědavost v sobě tající výraz, všechno hledí upjatě na oblohu, kdež nikdo nic nevidí, ale všude šeptá jeden druhému, že jsou tam dva Ruské airoplány, které budou na město házet pumy. Hledám také, a pojednou vidím, jak ve velké výši nad námi v mohutných obloucích krouží dva Rusští, ale ne bojovníci, nýbrž čápi. Konec byl pak ovšem již veselý. O 4. hod. odpol. jsme šli rychlým pochodem od Krakova na východ, na sever, na západ a zas na jih, tak že jsme po 5hodinovém pochodu přišli zase zpátky na jednu hodinu cesty od Krakova, a byli bychom myslím došli až do města, ale že většina mužstva již padla, zůstali jsme ve vsi Mydlnikách, kdež jsme šli spat bez večeře, protože jsme cestou náš trén ztratili.


12. 8. 1914

Ráno jsme dostali čaj a sýr, vykoupali jsme se v blízké řece a měli jsme prázdno.


13. 8. 1914

O 6. hodině vstáváme, a jdeme do polí na práci, kdež jsme byli přes poledne, a také nám tam vařili menáž. Dopoledne jsme odstraňovali od jedné reduty ostnaté dráty a dělali u silnice zákopy, odpoledne jsme zvyšovali hráze u řeky, která zde teče. Večer jsem si vyšel na procházku kolem řeky, která jest právě regulovaná, ale pro válku byla asi práce zastavena. Krajina jest zde pahorkovitá, málo úrodná, pahorky vápencovité, doliny samý drobný písek. Pěstuje se hlavně žito, oves, brambory a jetel, ovocné stromy jen ve vesnici a nejsou valné. Celý zdejší kraj jest silno opevněn, na všech kopcích jest viděti reduty a opevnění, což jest ostatně samozřejmo, neboť ležíme mezi Krakovem a Ruskou hranicí, kamž máme asi 4 a ½ km do Kocmiržova.


14. 8. 1914

Ráno jsme káceli les kolem hranic a hned jsme ho pálili. O 10. hodině došel rozkaz, tak jsme nechali práci stát, a šli si do vesnice pro své věci, načež jsme šli zpátky do lesa obědvat a potom jsme obcházeli Krakov dokola až do 7 ½ hod., kdy jsme došli do vsi Bibice, kdež jsme do rána. O 10. hod. jsem večeřel černou kávu, načež jsem provrtal doškovou střechu u jedné stodoly a spal do 4. hod. ráno.

 

15. 8. 1914

O 6. hod. jsme nastoupili pochod, který však, poněvádž byly cesty plny vojska a vozů, byl příliš zdlouhavý. O 8. a ½ hod. dopoledne jsme překročili Ruské hranice. Silnice Ruská, po které jdeme, jest asi o polovic širší než naše a značena místo km verstami. Nesmíme píti nikde vodu, až ji doktor prohlédne. Krajina jest zde úrodnější než u Krakova a polní hospodářství na dosti vysokém stupni. Také domků jest viděti více zděných než dřevěných a některé jsou dokonce I omítané.

O 12. hod. jsme zmokli a odpočíváme asi ½ hod u jedné vesnice. O 3. hod. jsme došli do městečka Slomníky úplně promoklí a ubytovali jsme se ve stodolách za městem. Potom jsme šli stavět kuchyně a vařit. O 8. hod. večer obědváme sýr, maso a polévku, načež jsem si za 9 dnů poprvé svlékl boty a kalhoty, protože jsem byl promoklý a jdu spat. Jsme asi 15 verst za hranicemi.


16. 8. 1914

Neděle. O 4. hod. vstáváme, k snídani černá káva, a pochod dále dovnitř Ruska. O 10. hod. jsme ve vsi Orlově, o 1. hod. v městě Miechově. Chvíli stojíme na náměstí, kdež jest po kolena hnoje. Pojednou začnou zvonit na poplach, hasiči se sbíhají a hasí bez vody, neboť není žádná. Více než polovic obyvatel jsou židé. Po chvíli nás rozvádějí na byty. Nás vedl jeden domácí Polák do jednoho domu, když jsme však vrazili dovnitř, strhl se velký pláč a křik, z něhož jsme vyrozuměli, že mají v domě nemocnou, a že nás tam nechcou. Vrátili jsme se proto ven, a našli si byt kousek dále ve škole. Sotva jsme se usadili, hned nám hlásí, že má naše oddělení celé službu, tak se můžem těšit na odpočinek. Koupil jsem si za 3 vodu, za 10 pivo, za 8 cigarety a čekám, až naši kuchaři uvaří, což bude někdy o 6. hod. večer.

Ležím v zahradě, která jest však celá zpustošena od vojska, jež zde bylo před námi. Chvíli jsem spal, ale jsou zde 3 kluci, kteří dělají velký rámus a vzbudili mne. Teď vzpomínám, že jest u nás neděle, ne sice veselá, ale přece lepší než zde, zvláště pro našince, neboť nás nanejvýš unavujícími pochody ženou a nevíme kam. Také nevíme, jestli s větším spěchem nemusíme zpátky. O nepříteli doposud nevíme nic bližšího. Na pochodu vidíme narychlo opravené telegrafy a mosty, které Rusi při svém ústupu pobořili, aby tím ztížili postup naší armády. Psal jsem, že bude menáž asi o 6. hod., ale o 7. jsme šli do služby do zásobovací stanice, teď je 8 a ½ a nemáme oběd dosud.

 

17. 8. 1914

Pondělí. V 1 hodinu v noci přišli nás vystřídat ve službě od 98. pluku a my jsme šli spat, jenomže jsme nemohli najít nikde místo, a tak jsme chodili do 2. a ½ hod. po městě, a potom jsme si lehli v jednom domě na holé schody. O 4. hod. vstáváme, a jdeme dále. Zmínil jsem se o Ruské silnici, která se nedá popsat. Tu musí člověk vidět. Jen tolik napíši, že jediné kamení na ní jsou milníky. O 1. hod. jsme došli do vsi Kaliny, kdež zůstanem do rána. Koupit zde dostanem velice málo. Prošel jsem celou vesnici, a tak jsem s bídou sehnal od jednoho žida za šesták jablek a v jedné chalupě hrnek mléka a kousek chleba, který byl tak černý jak pražená káva, ale dosti chutný, a při bližším ohledání bylo vidět, že je ze šrotovaného ovsa.


18. 8. 1914

O 4. hod. vstáváme a snídáme černou kávu, ale místo chleba k ní mám jablka. Čekáme a nevíme, kam půjdem. Již je 8 hodin a tak snídám podruhé, a sice pšenici, kterou si drtím ve stodole z klasů. Před odchodem jsem náhodou koupil v jednom baráku za 10 chleba a za 10 máslo, tak pro dnešek je postaráno. V Haliči se nás obyvatelé stranili, kdežto zde v Ruském Polsku mají se k nám dosti přátelsky, ovšem jsou zde většinou židé, kteří jsou jako všude falešní. Když píši o hladu a strádání, neb zase o hojnosti, nesmí se to vztahovat na všechny, protože jako všude, tak i zde mnohý hladem může pojít, zatím co druhý, který se umí dotřít k vozům se zásobami, jí a pije, co hrdlo ráčí, a nic nedělá.

O 4. a ½ hod. jsme došli do Vodislavi, kdež budeme přes noc, ale musíme napřed stavět kuchyně a poněvadž náš trén jel ráno nakoupit do Miechova, nevíme, zdali se odtud vrátí, a tak možná že budem dnes bez menáže. Já ovšem ne, neboť jsem hned po příchodu na nocleh šel do města, koupil si pirohů a chleba a poněvadž jsem cítil povážlivou slabosť, v lékárně lahev vína, které mělo dvě vynikající vlastnosti, a sice že bylo drahé a že bylo právě tak mokré jako voda. Oběd máme o 9. a ½ hodině večer a spime na jednom dvoře.


19. 8. 1914

O 4. a ½ ráno vstáváme, a po černé kávě jdeme na východ asi 1 a ½ hod. cesty, kdež ve vsi Navařice spravujem cestu. Po obědě jdeme dále. Na nocleh došli jsme do Niegoslavic, a dostali jsme službu, tak nebylo ze spánku zase nic.


20. 8. 1914

Ráno jdeme dále a na cestě při odpočinku nám hlásil náš p. doktor, že jeden muž onemocněl na choleru (v nemocnici potom zemřel), proto že nikdo nesmí pít vodu a jíst ovoce pod trestem pevnosti neb zastřelení, a kdo by se rozstonal na choleru, bude nechán v poli bez pomoci, poněvadž se musí pokračovat v pochodu. Do 11. hod. jsme šli, načež jsme 1 hodinu leželi v polích. Potom přišel rozkaz jíti zpátky, a poněvadž jsme měli kuchyň napřed, snědli jsme každý konservu, a šli jsme bez ustání až do Vodislavi zpátky. Co jsme ušli tam za 1 ½ dne dopředu, urazili jsme za ½ dne nazpět, a došli jsme tam o 10. hod. večer. V městě jsem se odtrhl od druhých a bloudil jsem do 11 a ½ hod. po ulicích, než jsem našel kus slámy na jednom dvoře, kdež jsem přespal. Když jsme včera v polích odpočívali, viděli jsme u Pinčova v dáli naše vojáky, jak rozvinutí táhli k lesu, a ve Vodislavi jsme se dozvěděli, že je tam napadli kozáci a několik jich posekali.


21. 8. 1914

Ráno o 5. hod. vstáváme, a protože jsme po celém městě rozběhaní, shledáváme se trochu do hromady, a máme mít do poledne rast. Zatím ale nás asi polovic jde o 10. hod. do služby, a druzí jdou o 2. hodině odpoledne také. Ráno jsem si zase jednou za kolik dnů zezul boty, ale ztratily se mi při tom ponožky. Již začínáme být všichni hodně zchátralí, šaty jsme dostali staré, začíná to z nás padat a v noci trpíme dosti zimou. Odpoledne jsem šel do služby k trenu na stráž, večer jsme se dověděli dvě noviny, že zemřel Papež a že Japonci vypověděli Němcům válku.

 

Deník legionáře, 1. část: mapka

Orientační plánek cesty, kterou absolvoval Tomáš Holešovský na počátku války z Krakova směrem na sever. Mapový podklad: Google Maps.

 

 

Za den vyhlášení války Německu ze strany Japonska se považuje třiadvacátý srpen roku 1914. Japonsko, jakožto spojenec Anglie (tedy na straně Dohody), si svou účastí v první světové válce vybudovalo pozici na mezinárodním poli a zaměřovalo se na obsazení německých držav v Tichomoří. 20. srpna 1914 skutečně umírá papež Pius X. – nástup válečného konfliktu nesl velmi těžce, což se podepsalo i na jeho zdravotním stavu. Ještě pár dní před svou smrtí psal výzvu evropským mocnostem, aby válku nezačínaly. Jeho slova ovšem vyslyšena nebyla, a tak se v příštím díle Deníku legionáře – Války po 100 letech znovu vrátíme do Rakouské Haliče za Tomášem Holešovským doprostřed bojů s ruskou armádou.

 

 

Válka po 100 letech

 


 

 

Výzva čtenářům

Pomozte oživit historii našeho regionu a osudy jeho obyvatel. Vlastivědný spolek Rosicka-Oslavanska shromažďuje veškeré materiály, vzpomínky, texty či fotografie, které se váží k panu Tomáši Holešovskému a dalším osobnostem Rosicka. Pokud jste pamětníky nebo majiteli těchto materiálů, neváhejte kontaktovat spolek na adrese horky@rosicko-oslavansko.cz.

Projekt realizuje občanské sdružení Vlastivědný spolek Rosicka-Oslavanska.

Byl článek zajímavý?

Udělte článku hvězdičky, abychom věděli, co rádi čtete.
Čím více hvězdiček, tím lépe.