O čem se mluví

Deník legionáře část 4.: Po třech měsících zpátky v Krakově

Dominika Žáková
pondělí 15.2.2016

Ilustrační foto
Autor: Vlastivědný spolek Rosi...

První měsíce války se pro 8. pěší pluk, kam byl v půlce léta 1914 přidělen i tetčický rodák Tomáš Holešovský, nesly ve znamení dlouhých pochodů, budování zákopů i cest pro další postup. Od začátku tak naplňovali hlavní cíl rakouské armády na východní frontě, a sice odříznout Rusy v ruském Polsku a získat co největší území. Nahlédněte s námi již počtvrté do zápisků mladého vojína. Tentokrát bude spolu se svými kamarády bojovat nejen s Rusy a těžkými podmínkami válečného života, ale i s nastupující zimou a zdravotními problémy.

 

1. 10. 1914

Spravujeme silnici celý den až do tmy.


2. 10. 1914

Spravujeme zase cestu v Dambrové. Včera ještě zde byly ruské hlídky. V noci měl kamarád Sedlák z Litostrova horečku, tak jsem mu namáčel hadry v rybníce.


3. 10. 1914

Ráno o 5. hod. jdeme ze Širadze přes Dambrovou na východ do 9 hod. načež spravujeme cestu. Oběd jsme odbyli na honem a potom taháme děla a automobily z bláta do večera, načež jsme šli do Radgože, kdež jsme spali ve stanech jako pohotovosť.


4. 10. 1914

Jako obyčejně v neděli špatně. O 4. hod. vstáváme, bez snídaně a spravujeme cestu do 10 hod, potom taháme z bláta vozy s náboji místo koní, neboť ti již zase začínají zdechat. O 1 hod. obědváme a jdeme přes Dolču malou do Voly Vadovské, kamž jsme došli o 8 a jsme tam do rána.


5. 10. 1914

Ráno jdeme do Vampířova, odpoledne prázdno.


6. 10. 1914

Prší celý den. Jdeme do Hohenbachu, kdež čekáme celé odpoledne v polích na dešti a večer jdeme dále, ale pro velkou tmu a množství vody na cestě nemožem dále, a když jsme přešli řeku Visloku, zůstali jsme v jedné vesnici do rána.


(Pozn.: Hohenbach je německý název pro vesnici Czermin.)


7. 10. 1914

Ráno jdeme dále přes Malinu a přes Baranov až do 6. hod. večer, načež vaříme oběd. O 11. hod. jíme a o 12. jdu do služby. Nocujeme v Suchorcově.


8. 10. 1914

Do rána byl silný mráz. My jdeme do Tarnobřehu, kdež spravujeme silnici. V jednom domku jsme dostali bramborů a bílé kávy. Poprvé za 10 neděl jsme seděli u stolu a jedli z talířů a hrnéčků. Včera a dnes se zase ozývá kanonáda.


Mapka, část čtvrtá - ze Širadze do Tarnobřehu

Orientační mapa cesty Tomáše Holešovského od 1. do 9. října 1914. Mapový podklad: Google Maps. (Po kliknutí na obrázek si lze mapu přiblížit.)

 

9. 10. 1914

Spravujeme silnici, protože již od neděle (pátek) jsme nedostali chleba, sháníme kde co k snědku, ovšem s malým úspěchem, neboť je zde všechno vyjezené od Rusů i od naších. U Sandoměře se již třetí den bijí a po silnici kolem nás vozí raněné a vodí zajatce. Zde v městě a okolí byla také bitka, střechy jsou rozstříleny, domy některé spálené a vydrancované, v pokojích jsou umístěny koně a nábytkem se topí pod kotly. Zima nás trápí. Odpoledne jdeme dále, a došli jsme o půl 9. do Třeští, kdež čekáme venku do rána.


10. 10. 1914

Ráno jdeme do Gořice, kdež spravujeme celý den cestu hned u bitevní čáry, ale že jsme v dolině, není žádné nebezpečí.


11. 10. 1914

Jak obyčejně neděle a prší. Spravujeme cestu a zakopáváme zdechlé koně.


12. 10. 1914

To samé jako včera.


13. 10. 1914

Ráno jsem se hlásil jako "nemocen", neboť již dvě noci jsem nespal, protože mně mrtvěly nohy a ruce a mám zimnici. Doktor u mne hledal nervovou nemoc, poručil mi dva dny ležet a přijít znovu. Teď poslední dny máme zase vojnu špatnou. Stále prší a fouká studeny vítr, my se brodíme do půl lýtek v blátě jsouce zcela promoklí a spáváme hned v těch mokrých šatech ve stodolách. Každý se třese zimou a v noci spát nikdo nemůže pro revmatické bolesti v nohách. K tomu jsme stále pod obstřelem ruských děl. Včera a dnes zde naši střílí z 305 cm děla. Střílí přes nás, při prvních ranách popraskaly ve vesnici okna a vždy po ráně slyšet zvuk, které se může přirovnat společnému vytí stáda psů. Vystřelený náboj váží 386 kg a je ho při výstřelu dosti dobře vidět.


14. 10. 1914

Ležím.


15. 10. 1914

Ráno o 6 hod měl přijet doktor, čekali jsme do poledne, ale nepřijel, odpoledne jsem seděl v chalupě a díval se, jak malá dceruška vybírá mamince vši. Večer jsem dostal z domu 14 psaní.


16. 10. 1914

Čekáme zase na doktora, a když nepřijel, tak p. laitnant v poledne zahnal některé marody do práce a my jsme šli k prohlídce večer. Doktor mi dal jeden prášek, takový jak dával nemocným na uplavici. Vstrčil jsem ho do kapsy, abych si nezkazil to zdraví, co ještě mám.


17. 10. 1914

Ráno jdeme do Třeště, kdež nás ubytovali ve dvoře, před polednem jdeme spravovat cestu do Nábřeží, večer jdeme zpátky a obědváme.


18. 10. 1914

Ráno jdeme zase do Nábřeží na cestu a odtud já a kamarád Hamřík z Padochova jsme prchli do Sandoměře kupovat pivo neb cokoliv jiného, ale prochodivše celé město nesehnali jsme nic. Večer jsme šli zase domu k obědu. Fasujem každý 5 dramek, tak kouříme a zpíváme, aby bylo poznat, že jsou hody.


19. 10. 1914

Správa cesty, v poledne oběd, odpoledne zase cesta a večer uzené maso, 1/2l piva a 1/2 porce chleba.


20. 10. 1914

Správa cesty do večera a večer jsme tam zůstali na noční službu na mostě přes Vislu do 6 hod. ráno.

 

21. 10. 1914

Dopoledne prázdno, odpoledne zákopy. Dnes se postřelil náš šikovatel Nágel na ruce a šel do nemocnice.


22. 10. až 27. 10. 1914

Děláme zákopy kolem Sandoměře.


28. 10. 1914

Vojenská paráda na louce a připínání střibrných medailí těm "udatným“ odpoledne zase zákopy.


29. 10. 1914

Ráno o 3. hod. jdeme přes Sandoměř do Ruska. V poledne jsme došli do Inarčic, kdež jsme zůstali.


30. 10. 1914

Děláme zákopy a máme pilno. Od bitevní čáry jdou všemi cestami spousty vojska a na večer se ozvala dělová palba blízko nás, což by byla známka našeho ústupu.


31. 10. 1914

Zákopy.


1. 11. 1914

Neděle Všech svatých. Děláme opevňovací koly celý den a vidíme, jak vojsko všude couvá. V poledne odjel také náš trén. Tyto dny trpíme zase hodně zimou, neboť fouká silný ledový vítr, tak že jsme stále promrzlí. Také chleba bylo méně a dnes nám řekli, že žádný nemají, tak jsme bez něho. Odpoledne jsem se najedl polosyrových bramborů a večer jsem je zvrátil.


2. 11. 1914

V noci o 2 hod. alarm a jdeme do polí, kdež jsme asi 2 hod. stáli na větře a promrzli jsme důkladně. K ránu jsme šli do zákopů, a jak začal den, začala palba. O 6. a ½ hod. na levém křídle se rozpoutala kanonáda a palba z pušek a kulometů, která trvá do 10 hod. My jsme dosud krytí, koule létají přes nás. Před polednem se pušky trochu utišily, naši postavili jednu baterii asi 300 kroků za nás, počali střílet na ruské posice a po malé chvíli Rusové z protějšího kopečku řádně odpovídají, tak že co toto píši, praskají ruské šrapnely nade námi, ovšem pro nás beze škody, neboť jsme důkladně zakopaní. Jak se vede naší baterii nevím, neboť podívat se nemohu, není to jisté vystrčit hlavu. Asi že v tom souboji naši dělostřelci vyhráli, neboť Ruská palba ustala, kdežto naše střílí stále až do večer. Večer jsme se pěkně potichu vytratili ze zákopů a šli do 2 a ½ hod. v noci ke Kopřivnici, kdež odpočíváme do rána.


Mapka část čtvrtá - z Tarnobřehu do Krakova

Orientační mapa cesty Tomáše Holešovského od 9. října do 11. listopadu 1914. Mapový podklad: Google Maps. (Po kliknutí na obrázek si lze mapu přiblížit.)


3. 11. 1914

Ráno o 5. hod. jdeme dále, abychom nezbujněli, vytahujem cestou těžká děla a jdeme bez jídla do 11 hod. večer. Večer jsme přešli Vislu a za námi vyhodili most. V noci nám uvařili trochu rýže ve vodě bez soli a když jsme to snědli, jdeme dále.


4. 11. 1914

Přes řeku Dunajec jdeme až do 10 hod. dopol., načež máme ve vsi Gorce chvíli oddych. Náhodou jsme zde sehnali pytel rozmačkaného chleba, tak jsme se trochu nasytili. Byla to asi na nás smutná podívaná, když jsme se tahali o kousky shnilého chleba. Potom jsme šli dále a odpoledne jsme došli do Borků, kdež jsme vařili a zůstali přes noc. Večer nám rozdávali z trenu cigarety, tabák, zápalky, konservy a cvibach.

 

5. 11. 1914

Ráno o 5 hod. vstáváme a jdeme do 2 hod. do Boleslavy, kdež vaříme a jsme přez noc. Zde jsme dostali koupit jablka, něco chleba, tvarohu a špeku, tak jsme si popřáli.


6. 11. 1914

Jdeme od 5 hod do 2 hod. odpol. a v Jagodníku vaříme na honem oběd. Zatím ale se ukázali za Vislou Rusové, tak obsazujeme náš břeh, zatím co sapeři zapalují a vyhazují most, který právě dodělali. Večer jdeme ještě asi 2 hod. dále a jsme přes noc v jedné vsi.


7. 11. 1914

Jdeme dále ku Krakovu a při tom chráníme pravý břeh Visly, by nemohli Rusové přes řeku.


8. 11. 1914

Jako včera.


9. 11. až 10. 11. 1914

To samé.


11. 11. 1914

Docházíme do Krakova, odkudž jsme právě před třemi měsíci vyšli, za ten čas jsme se hodně změnili, většinou máme dlouhé a rozcuchané vlasy a vousy, jsme hodně požraní od vší, někteří až nápadně chudí a také náš hodně ubylo. U naší čety jest nás ze 62 jenom 41, ostatní byli posláni do nemocnic a někteří umřeli.

V ohni se nám nestalo dosud nic od našeho oddělení, v prvním oddělení jich bylo asi 30 raněno. Prochodili jsme asi 1500 km. Nadělali jsme se dost a hladu a zimy jsme časem užili také.

Zde v Krakově se všechno chystá na obležení od Rusů a ze všech stran se sem sváží dobytek, seno a potraviny.

 

 

Silně zdecimovaná rakouská armáda po svém ústupu ke Krakovu nebyla schopna čelit ruskému postupu. Fakticky to znamenalo ztrátu Haliče. Vítězné boje na Visle umožnily Rusům postup směrem do Slezska, v listopadu však Rusové své tažení směrem k českým zemím zastavili a jak se ukázalo později, bylo to nejdál, kam se ruská armáda během první světové války dostala. V dalším díle Deníku z války bude Tomáš Holešovský se svým plukem čelit nepřátelským útokům, jejichž průběh si do deníku barvitě zaznamenával.

 

Válka po 100 letech



 

Výzva čtenářům

Pomozte oživit historii našeho regionu a osudy jeho obyvatel. Vlastivědný spolek Rosicko-Oslavanska shromažďuje veškeré materiály, vzpomínky, texty či fotografie, které se váží k panu Tomáši Holešovskému a dalším osobnostem Rosicka. Pokud jste pamětníky nebo majiteli těchto materiálů, neváhejte kontaktovat spolek na adrese horky@rosicko-oslavansko.cz.

Projekt realizuje občanské sdružení Vlastivědný spolek Rosicko-Oslavanska.

Byl článek zajímavý?

Udělte článku hvězdičky, abychom věděli, co rádi čtete.
Čím více hvězdiček, tím lépe.