O čem se mluví

Deník legionáře, část 2.: Dále do Haliče, s drzými mouchami a bez vody

Dominika Žáková
středa 25.11.2015

Ilustrační foto
Autor: Vlastivědný spolek Rosi...

Další pokračování zápisků z haličské fronty se nese ve znamení vyčerpávajících pochodů, nestálého počasí, bídy o vodu i potraviny uprostřed všudypřítomných bojů. Tetčický rodák Tomáš Holešovský ve svém deníku zachytil denní realitu války a na našich portálech vám postupně přinášíme autentický přepis vzpomínek, které si zapisoval přímo uprostřed války, využívaje každičké volné chvíle. Unikátní deník je publikován úplně poprvé - první díl najdete ZDE.

 

 

22. 8. 1914

Ráno o 5. a ½. hod. jdeme dále po Varšavské silnici do města Jendřejova, kamž jsme došli v poledne a menážili. Odpoledne jsme dělali ochranu u trenu, a jeli jsme až do 9 hod večer, a zůstali jsme přes noc v polích 3 versty před Chenčínami. Jsme asi 180km od Varšavy.


23. 8. 1914

O 4. a ½. hod. vstáváme a jdeme dále po silnici přes Chenčíny. Dnes jsme viděli po cestě první známky boje, a sice díry ve zdích a stromech, a nějakého toho čtyřnohého válečníka, který zůstal ležet nepochován, aniž by se o něho kdo staral. O 4. hod. odpoledne došli jsme do Kielců a o 5. do Domaševic, kdež jsme na noc. Na večer jsem dostal zase službu jako pohotovosť. Bylo nás zde pohromadě 20 mužů, poněvadž byla neděle, a hlavy jsme měli přeplněny starostmi, a ostatní tělo únavou, koupili jsme si ze zdejšího pivovaru bečku piva, od naší kuchyně jsme dostali kotel čaje a udělali jsme si pohodlí mezi vozy a koňmi, kdež jsme strávili při přátelské rozmluvě a popíjení celou noc, až k ránu si kamarádi poléhali pod vozy, jenom já a náš komandant zůstali jsme vzhůru, on, protože mu to kázala jeho povinnosť, já proto, že jsem následkem vzpomínek na domov byl tak rozrušen, že jsem nebyl schopen spánku, a proto raději píši, co mi na mysl příjde.

Sedím uprostřed táboru, v němž jest asi 800 povozů, a rozumí se, že to není tábor tichý ve spánek pohřížený, neboť neustále se ze všech stran ozývá řehtání koní, kteří se mezi sebou rvou, a co chvíle musí se člověk schovat pod vůz, nechce-li, aby byl kopnut neb pošlapán od koní, kteří se utrhali a běhají po táboru sem i tam. Jsme již 3 týdny venku a nevíme ani toho nejmenšího z toho, co se děje ve světě ani u nás doma. Dopis z domova dosud nikdo z nás nedostal, a nevíme také, zdali dostávají naši domácí dopisy od nás posílané. Prozatím dost, u prvního štaflu již prý vaří kávu, tak půjdem s Fukanem, který se zatím vyspal na žebrotu.


24. 8. 1914

Vyšli jsme o 9. hod. dopol. a došli jsme o 6. hod. večer do vsi Bieliny, kdež jsme nocovali.


25. 8. 1914

O 5. hod. vstáváme a jdeme dále směrem více na východ. Krajina bídná, samý písek, v zahradách dosti ovoce. Šli jsme stále až do 6 hod. večer, načež jsme měli 1 hodinu rast, menáž, a šli zase až do 2 hod v noci, a přišli jsme zase na to místo, odkud jsme večer vyšli. Mimochodem řečeno, když jdeme, tak zároveň s námi jede tren přes 1000 vozů, proto jsme rozražení na 3 hod cesty a jedeme po polních a lesních cestách.


26. 8. 1914

Ráno o 8. hod. jdeme dále znovu po té cestě jako v noci a po 2 hod. teprv odbočíme a jdeme dále, ale s tím rozdílem, že sedíme každý na jenom voze a nemusíme jít pěšky. Jeli jsme to 3 hod. odpoledne a dojeli jsme do vsi Sadové, kdež budem do rána. Krajina se zatím změnila v pěknou rovinu s úrodnou půdou, která jest však dosti špatně vzdělaná. Máme většinou bolavé dásně, a myslím, že jest to následek samé masité stravy.

Již několik dnů trpíme ve dne velkým horkem, a noci jsou zase hodně studené. Dnes v noci na noclehu zastřelily stráže jednomu statkáři dva pěkné koně, kteří byli v noci na pastvě. Vůbec mezi našími vojáky není člověk jist životem. Mají německé pušky, s kterýmiž neumí zacházet, a jsou všichni polekaní a přestrašení, proto na strážích střílí na všechno, co se někde pohne, ačkoliv po nepříteli není nikde ani památky, a ve dne co chvíle vyjde některému rána z neopatrnosti neb z neznalosti zbraně. V noci byli jsme opět dvakrát vyburcováni výstřely, a ukázalo se, že jeden podnapilý voják střílel z karabiny.


27. 8. 1914

Dopoledne máme rast, protože formani dávají si do pořádku vozy a kovou koně. Odpoledne zase nám nedošel rozkaz. Jako zvláštnosť jest zde velké množství much, které jsou hrozně drzé, tak že nemůže nikdo spat, ani ležet. Večer jdeme do služby.


28. 8. 1914

Nepřišel nám žádný rozkaz, proto čekáme dále na místě. Odpoledne o 1 hod. jdeme dále na východ přes město Opatov, a byli jsme na noc ve vsi Lukavce. Protože jsme sebou neměli kuchyň, jdeme na noc do služby bez večeře.


29. 8. 1914

Čekali jsme do 11 hod na rozkaz, a když došel, musili kuchaři převrátit kotle, a jdeme dále na východ přes vesnici Stodoly úrodnou krajinou. Je zde vidět velké lány cukrovky, ale obyvatele churné a zanedbané. O 5. a ½. hod. odpoledne jsme došli k městu Zavihošti, kdež jsme obědvali, a sešli jsme se s jinými oddíly trenu. Zde přejíždíme po pontonovém mostu přes řeku Vislu, která jest i pro parníky splavná. Přeprava trvá ve dne i v noci, a musíme dlouho čekat, než na nás dojde. Nálada jest dosti stísněná, a hádám, že buďto se odehrává, neb co nejdříve dojde na této straně k bitvě.

Ve zdejší nemocnici jest dosti raněných, většinou domobranci, kteří byli předevčírem nedaleko odtud napadení od Rusů. Po řece jezdí parníky, a na východě co chvíle viděti jest záře, o nichž soudíme, že pochází od hořících stavení, avšak střelbu dosud neslyšíme


30. 8. 1914

Čekáme u řeky, až na nás dojde. Poněvádž do 4 hod ráno jsme se nedostali na most, lehl jsem si do vozu a spal do 6. hod. Když jsem se probudil, bylo slyšet nepřetržité dunění od střelby a děl od severovýchodní strany. Při přejíždění přes řeku boří se na ostrově povozy do písku a nemohou vyjet, proto jdeme o 9. hod. sekat stromy a spravujem cestu. Do zdejší nemocnice vozí raněné v bitvě 28. 8. Má jich sem dojet asi 300 vozů. Vůbec dnes dostává naše okolí zcela jiný vzhled. Neustále dochází a dováží raněné a od rána se ozývá nepřetržité dunění děl, jenž se rozšířilo od východu hodně na severovýchod a až na sever od našeho stanoviště.

O 7. hod. večer jsme nastoupili pochod přes řeku, přešli jsme jedno rameno a spravovali jsme na ostrově zase cestu do 11 hod., načež jsme přešli druhé rameno a čekali jsme, až dojede náš oddíl trenu. Čekali jsme do 1 hod. v noci a potom nám řekli, že se ho nedočkáme, kdo chce, může jít nazpět a přespat někde na vozu. Někteří šli, ostatní jsme zůstali na místě. Já jsem tam našel pohozenou kohmašinu, v níž bylo dostatek vařených bramborů výborné jakosti, proto jsem dobře povečeřel, převrátil na břehu jednu loďku a přenocoval pod ní. Když jsem ráno vstal, měl jsem za ňadry celou rodinu myší, která se mně tam zatím, co jsem spal, ubytovala.


31. 8. 1914

Ráno sedíme na břehu u mostu a čekáme věcí dalších. Někteří z nás spravují cestu, ostatní rokují a přijímají Jobovy zprávy z bojiště. O 10. a ½. hod. volají nás do zbraně, poněvádž prý se ukázala v bezprostřední blízkosti Ruská hlídka. Co toto píši stoje v řadě, povídá mi jeden raněný, abych nepsal, že nám to napíší Rusi, ale olovem. Na všech stranách zmatek, důstojníci poplašeni a na most se tlačí z jedné strany marodi, z druhé tren, a obojí chtějí být první. O 11. hod. jsme konečně na cestě. Jedeme přes vesnici Janíčov směrem k Josefovu. Místy jsou veliké nevzdělané planiny a místy zase rozervané stráně a břehy.

O 4. hod. odp. dojeli jsme na místo, kdež bylo mnoho trenu táborem. Sotva jsme seřadili vozy, ukázal se za kopcem kouř, a rozkaz pro naše oddělení, že má jít hasit. Běžíme proto honem nahoru nad kotníky v písku, a přišli jsme do jednoho velkého dvorce, ale oheň jsme nenašli, nybrž oznámili nám, že pojedem dále k Josefovu. Ve dvoře bylo asi 120 mužů, kteří zůstali z pěti pluků domobraneckých po včerejším boji u Josefova pohromadě, a ustoupili sem. Ostatní všechno bylo rozprášeno do všech uhlů světa. Onen zbytek zde seřadili a vedou ho zase nazpět. Večer o 8. a ½. hod. dostali jsme každý konservu a šel jsem přes 1 hod. daleko do služby, kdež jsem chodil v dešti po loukách do tří hodin ráno, načež jsem spal na mokré zemi do pěti hodin a šel jsem zpátky do dvora.


 

Mapka část druhá

Orientační plánek cesty Tomáše Holešovského a jeho pluku od Wodzislawi. Mapový podklad: Google Maps. (Po kliknutí na mapu si lze plánek přiblížit.)

 

 

1. 9. 1914

O 9. a ½. hod. vyjíždíme a jedeme přes vesnice Anapol, Popov, kdež mají lidé vynešený nábytek v zahradách od nedělní bitvy a mají v zemi vykopané jámy na ukrytí. O 5. hod. odpoledne dojeli jsme do Josefova. Zde již jest tábor čistě válečný, všechny druhy vojska pohromadě, nejvíce trénu a pionerů, ve vzduchu nějaký ten eiroplán, ve městě známky po koulích na domech, od severozápadu slyšet dělostřelbu a.t.d. O 8. a ½. h. oběd, nějaká služba a noc.


2. 9. 1914

Ráno o 6 h. káva a pochod dále. Od rána slyšíme po levé straně rány dělové a chvílemi rachot pušek. O poledni táboříme v poli u jedné vesnice, v níž jest jen jedna studně, u ní stojí stráž a vydává vodu jen na vaření. Rány dělové chvílemi splývají v nepřetržitý hukot, který se podobá hromu, a v dáli viděti, jak praskají ve vzduchu šrapnely. Zul jsem si na chvíli boty,

nebyl jsem zutý již týden. Odpoledne jsme z dálky pozorovali praskání šrapnelů a hořící vesnice. V noci táboříme v poli u vsi Netřebesic.


3. 9. 1914

Ráno jdeme přes vesnici Sadóle blíže k bitevní čáře, kdež však dnes jest až na jednotlivé rány ticho. Ve vsi Iškylanech jsme zůstali a dostal jsem zde první psaní z domu ze dne 22. 8. Máme polní stráž stranou od nás rachotí kulomety a nad námi se točí aeroplán. Na večer počala dělostřelba a vidět na třech místech požáry.


4. 9. 1914

Hned ráno prudká kanonáda, která po 9. hod. ustává a před polednem počíná znovu. Včera na večer procházel zde na frontu jeden armádní sbor německý. Odpoledne se kanonáda stupňuje a trvá až do pozdní noci.


5. 9. 1914

K ránu již to hřmí zase. Zde se bojuje již přes týden bez ustání hodně krvavě a soudím, že brzy dojde k ústupu jedné strany. Která to bude nevím. O 7. hod. jdeme na polní stráž v pohotovosti, z čehož soudíme, že se to hýbe, a můžem každou chvíli čekat pochod. Co jsme odešli z Josefova, máme stále bídu o vodu. V každé vesnici jest jedna nebo dvě studny a z těch se vydává voda jen na vaření. Nikdo se nemyje a koně jezdí napájet i 2 hod. cesty daleko. Vůbec máme zde dosti bídy ve všem, neboť chleba není, tabák a zápalky také ne a ve vesnicích se nic nekoupí, jest již všechno vybráno a snězeno. O 4. hod. odp. jsme narychlo odvoláni a jedeme s trénem nazpět. Fouká studený vítr se sněhem proto je nám zima. Cestou vidíme mnoho našeho i německého vojska v nepořádném pochodu tím směrem jako my. Protože jsme asi sjeli z cesty, zůstali jsme v noci stát v poli a čekáme do rána. Byl dosti silný mráz, a my bez plášťů mrznem.


6. 9. 1914

Ráno máme čaj a čekáme na ztracené vozy, které se pomalu sjíždějí. O 11. hod. se chystáme k obědu, když přijde rozkaz zapřahat a jet. Povstává panika a někteří zapřahají, druzí nastupují proti lesu, který jest za námi, kuchaři převrátili kotle a za 10 minut začínají se první vozy rozjíždět. Pojednou se začnou ozývat dělové rány na opačné straně, než jsme nepřítele čekali, a sice dosti blízko. Z té strany valí se k nám s temným hukotem vlna lidí a povozů, načínáme se také hýbat, všechno se plete, všude plno prachu až se obzor zatemňuje. Naše četa drží se dosud v pořádku. Kam oko dohlédne, vidět plno pěchoty, jízdy koní a vozů a vše žene se přes pole, meze a příkopy na jednu stranu, avšak před námi je hustý les, a tak u lesa se jední obrací na pravo, druzí na levo, všechno křičí a se plete, jest to krásná podívaná.

Asi po 1/2 hod jízdy zůstává část stát, když důstojníci hrozí revorvery, načež se zmatek menší. Po polích vidět vyhážené věci z vozů, polámané vozy a utrhané koně. Také někteří lehce ranění se ukazují. Pouštíme napřed pionéry, protože prý jest potřeba vpředu opravit nějaký most. Teď teprve se dovídáme, že celý ten zmatek způsobilo několik šrapnelů, které Rusové hodili přes řeku Vislu do našeho trénu. Pořádáme zbytky a po chvíli jedeme směrem k Haliči. Včera a dnes vidíme po různu roztroušené hroby vojáku, kteří padli zde minulý čtvrtek. Jeli jsme až do 12 hod. v noci bez ustání a dojeli jsme do vesnice Dzsechovice, kdež jsme v polích do rána.

 


V příštím díle se ocitneme v době prvních velkých vítězství ruské armády. Vojáci, včetně Tomáše Holešovského, se ocitají jen několik kilometrů od hranic Haliče, kde právě propuká bitva o toto území. Během několik dnů zde ztratí rakousko-uherská armáda na čtvrt milionů mužů. (zdroj: Týden.cz)

 

Deník legionáře

 

 


 

Výzva čtenářům

Pomozte oživit historii našeho regionu a osudy jeho obyvatel. Vlastivědný spolek Rosicka-Oslavanska shromažďuje veškeré materiály, vzpomínky, texty či fotografie, které se váží k panu Tomáši Holešovskému a dalším osobnostem Rosicka. Pokud jste pamětníky nebo majiteli těchto materiálů, neváhejte kontaktovat spolek na adrese horky@rosicko-oslavansko.cz.

Projekt realizuje občanské sdružení Vlastivědný spolek Rosicka-Oslavanska.

Byl článek zajímavý?

Udělte článku hvězdičky, abychom věděli, co rádi čtete.
Čím více hvězdiček, tím lépe.